NAPSALI O NÁS

35 let Jen tak taku – díl 1. (Pavel Černý – FOLKTIME 19.11.2024)

Jihočeská folková kapela Jen tak tak se letos dožívá 35 let svého trvání. Rozhodla se pojmout oslavy ve velkém a proto je rozdělila na dvě části. První se konala v pátek 15. listopadu v kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí. Pavel Jarčevský je po celou tu dobu aktivním členem kapely a vždy se snažil držet Jen tak tak při životě (i když na krátkou dobu se z nich stal Flow track). Je jejím dvorním dodavatelem textů. A právě na všelijakých příbězích ze života je postaven ” jentaktačí” projev. Pavel sám byl překvapen, co se během oslav děje, veškeré přípravy se totiž chystaly bez jeho přičinění, dá se říci, že i za jeho zády. V předsálí byla připravena výstavka fotografií z kapelní historie. Přispěli jimi ze svých archivů Josef Böhm, Jiří Esser a Stanislav Tošner. V 18 hodin a 8 minut to vypuklo. Předtím byla vidět nervozita především z “režiséra” celého toho dění, Luboše Kalvase. Po krátkém přivítání přišel krátký, 4 písňový set oslavenců. Hned poté vstoupil na pódium Jarda Hnízdil, který bezesporu využil všechny svoje kytarové akordy ve svém 7 písňovém okénku. Slyšeli jsme folk, jazz, balady, jeho hudební rozměr je opravdu široký. Po vtipné vložce, když si Jarda neuměl zapnout bezdrátové mikrofony určené pro mluvené slovo (musel naběhnout dvorní zvukař kapely Jiří Kolář) a kdy byl sfouknout dort, přišli před zcela zaplněný víceúčelový sál zakladatelé kapely, Pavel Jarčevský a Milda Vokáč. Jarda je velmi důsledně vyzpovídal. Pavla s Mildou spojila muzika díky tomu, že učili na stejné škole, gymnáziu v Jindřichově Hradci (Pavel zde učí doposud). Kapela zatím natočila 5 alb (Periférie, Obrysy lásek, Zase sami, Tra-la-la a Přejem vám život…) + jeden demo snímek ještě na magnetofonové kazetě. Vzpomenuli i na to jak společně pořádali v Jindřichově Hradci Folkovou růži, jejíž duch se posléze přenesl o kousek dál, do Pluhova Žďáru do festivalu Folkový Pluháč. Dozvěděli jsme se i to, že příjmení Vokáč se vyskytuje v České republice 573x, kdežto Jarčevský pouze 11x. Prý by s tím měl Pavel něco udělat. Když skončilo slovo mluvené, vrátilo se opět slovo zpívané. Jen tak tak nastoupil a v plné síle předvedl, co všechno umí. Jak už bylo v úvodu zmíněno, jedná se o příběhy z cest, ze života nebo vyjadření pocitů autora textu v určité životní fázi. Zazpívaly si s nimi i bývalé zpěvačky Míša Vadová a Nela Šimáňová. Ze svého pěveckého umu neztratily vůbec nic. Nechyběla ani “jentaktačí” stěžejní skladba Přejem vám život. A protože je muzika baví, přejí to opravdu od srdce, jmenovitě Pavel Jarčevský, Lenka Martinů, Luboš Kalvas, Karel Metelec a Kateřina Maříková. Na začátku byla zmínka o dvou částech. Ta druhá se bude konat na úplně stejném místě v sobotu 14. prosince. Vězte, že i v ten den to bude velké. Oslavy budou navíc spojeny s poděkováním města všem záchranným složkám, které se podílely na ochraně zdraví a majetku občanů při povodních. Tak přijďte!

Folk mezi řekami aneb hudba nejen z obejváku (Pavel Černý – FOLKTIME 15.10.2024)

Nastal podzim. A ten zavál další díl hudebního cyklu Folk mezi řekami v jedenáctém říjnovém dnu opět do útrob kulturního domu ve Veselí nad Lužnicí. Pozvání domácí kapely Jen tak tak tentokrát přijali Obejváci, parta zajímavých lidiček, kteří jsou spolu teprve tři roky. Mozkem skupiny je Luboš Maškara Barchini, kytarista a autor některých skladeb. Ve skládání mu zdatně sekunduje zpěvačka Kristýna Barchini. Housle, mandolínu a zpěv ovládá Jan Pelech. Dalšími členy jsou Lukáš Šebesta s výrazným banjem a Karel Kačer s kontrabasem. Obejváci mají rádi americký bluegrass. Umí ho velmi věrně napodobit včetně zpívání na jeden mikrofon, ovšem převážně s českými texty. Kdo se trochu zajímá o jihočeskou folkovou scénu, může v nich slyšet i Sem tam (ostatně Luboš jím v minulosti prošel). Sami se svým pojetím zařazují někam uprostřed obou zmíněných žánrů. Jejich projev vás pevně usadí do židle a vy napjatě posloucháte, jaký zazní další tón, jaké další slovo bude následovat. Není to “začínající kapela končících muzikantů” jak o sobě tvrdí, ale spíš kapela, která vypadá jako už by toho odehrála společně spoustu. Doufejme nebo spíš věřme, že pro radost svojí i posluchačů odehrají ještě hodně koncertů. “Jentaktaci” už byli ten den rozehraní. Odpoledne totiž už stihli zahrát babičkám a dědečkům a v předchozím dni i “zmrzlé venkovní” vystoupení v Českých Budějovicích. Zájem o tuhle kapelu se prostě pozvolna zvyšuje. Tradiční začátek pěkně od podlahy v podobě Carpe Diem blues pokračoval písněmi příběhovými, s romantikou, s vůní kolejí, Irska (Ta uvedla v taneční pohyb i jejich basáka, což natolik zaskočilo fotografa, že nestihl vyměnit objektiv a tuto událost zaznamenat.), kávy, s energií, která nebyla ztraceným časem a neskončila v jezeru Caprei, ovšem kterou jim lze v dobrém závidět a obejmout je za tradiční přání života. Ano, všechna tahle témata najdete v jejich evidentně pestrém repertoáru. Jo, a příští Folk mezi řekami bude 15.11. Ten den započne oslava 35 let trvání kapely Jen tak tak, kterou bude doprovázet výstavka fotografií z jejich bohaté historie. To si nemůžete nechat ujít.

Folk mezi řekami s Hříchem a bez hříchu (Pavel Černý – FOLKTIME 13.08.2024)

Folk mezi řekami má i svůj letní díl. Čtvrteční podvečer 8. srpna se ve Veselí nad Lužnicí za kulturním domem mezi řekami setkaly kapely Jen tak tak a Hřích. Domácí Jen tak tak pohodovou atmosféru za dohledu asi 80 diváků parádně rozjel. Představili svůj tradiční repertoár od Carpe diem blues, přes Marilyn, Caprei až po Přejem vám život, ktera nesmí na jejich koncertech v závěru chybět, stejně jako přídavková Modlitba. Po nich už nastoupil Hřích, který je hříchem v tom nejpozitivnějším smyslu slova. Považují se za kapelu z Kolína i přesto, že tři členové jsou z Moravy. Jejich písničky pocházejí většinou z vlastní produkce, nebrání se však využít texty například Zdeňka Vřešťála. Jsou to samé “krásné tóny”, což je vlastně i sousloví jedné ze skladeb v podání hlasově výrazné zpěvačky Evy Vlasákové. Na koncert dorazil i vzácný divák z řad muzikantských, René Souček, a “hříšní” se rozhodli, že by byl hřích ho ke zpívaní nevyužít. René neměl šanci se ubránit. I Hřích má svou stálou závěrečnou píseň. V ní zpívají “nic věčně netrvá” a “myšlenky hlavou létají”. Tady fakt létaly v příjemných výšinách. A bezdeštivé počasí skončilo pár minut po posledních tónech.

Folk mezi řekami v tempu (Pavel Černý – FOLKTIME 21.05.2024)

Folk mezi řekami drží svoje vysoké tempo a opět přitekl do kulturního domu ve Veselí nad Lužnicí. 17. květnový podvečer si zdejší Jen tak tak pozval kamarády z nedalekého Tábora, Krýgl Boys. V tento den se v domácích řadách odehrála jedna premiéra. Jen tak tak rozšiřuje svoje řady o nového muzikanta, Petra Pistulku, který je ve zdejších končinách znám jako tahoun táborské kapely Volné sdružení. Je to především posila kytarové sekce, zvládá ovšem i saxofon a do budoucna se s ním počítá i do pěveckých partů. Svoji premiéru zvládl se ctí. Ta dvanáctistrunná kytara je tam opravdu znát. Zatím sice nehraje ještě celý repertoár, což se určitě časem změní. Petře, ať se Ti daří. Krýgl Boys, který se postaral o rozjezd podvečera a prý dorazil jen tak tak, začal pěkně od podlahy. Ale ne dechovkově, nýbrž v bluegrassovém hávu podpořeném zajímavými texty s různorodými tématy. Dozvíme se něco o jarní bílé růži, bratrech Wrightových, Mary Lou či domově v modrých kopcích. Vlastní tvorba je jim vlastní, výjimečně se zaposloucháme do písní Pergamenu nebo Vodáků. Mandolína Radka Horejšího, kontrabas Jana Čechtického, kytara Jindry Prokeše a banjo Josefa Milera má opravdu říz. Hrají přibližně dvakrát do měsíce tam, kde se jim líbí. Ve Veselí se jim hodně líbilo. Jsou to veselí chlapíci. Refrén jedné z písní: “Hulí trávu, hulí jen svojí marjánu”, si budu pamatovat asi dlouho. A Folk mezi řekami jako takový? V letní době se přesune před kulturák a to 8. srpna, kdy Jen tak tak přivítá kapelu Hřích.

Folk opět tekl mezi veselskými řekami (Pavel Černý – FOLKTIME 03.05.2024)

Folk mezi řekami – toť zavedená hudební značka pravidelně uváděná v kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí měla v pátek 26. dubna svůj další díl. Pořadatelská kapela Jen tak tak přivítala Dobrý ročník trio. Dobrý ročník trio má s Jen tak takem hodně společného. Iva Hovorková před časem s nimi zpívala, Rejka Balcarová ve Veselí byla nedávno jako sólová zpěvačka a Jarda Haratický je stejně jako Jentaktačí Pavel Jarčevský, hybnou a autorskou silou kapely, která zraje jako jejich oblíbené víno. A protože trio vyznává variabilní počet členů, jako čtvrtý je premiérově doplnil budoucí pravidelný host, Roman Zajíček. Hned o začátku jakoby se člověk ocitl v nebi (podle úvodní písně Křídla, kde lidé jsou andělé) a slyšel krásné baladické tóny, které když zavřete oči, vás zanesou přesně tam, o čem jsou jejich doprovodná slova (do údolí, pod hráz nebo do romantického rána). A vy můžete v klidu snít. Využívají dámský duet, kde Rejčin klidný hlas vhodně doplňuje živelnost Ivy. Ale Iva umí i opačnou polohu. Pokoru a klid skvostně předvedla v písni Říjnová sobota, kterou věnovala jejímu autorovi, kapelníkovi Jen tak taku, Pavlovi Jarčevskému. Zkuste chvíli stát a poslouchat…Téhle partě to prostě ladí dohromady. To Jen tak tak, v trochu jiném rozestavení, rozjel podvečerní čas pěkně na pohodu. S Carpe diem blues to snad ani jinak nejde. Jejich “vlaky všech tvejch písní” nás zavezly k Marilyn na Nádraží v “severní Tramtárii”. Nebo snad v Irsku, kde je je Barevnější svět a nalejí vám tam “kávu do šálku”? Jentaktačí umění rozhodně není Ztracenej čas. Všichni mají “usměvavé oči”, nikomu nic ne”závidí”, to raději “obejmou” a řeknou – Přejem vám život. A slunce bylo pořád nad obzorem… Krásný páteční čas to byl. A příště jej můžete zažít 17. května, kdy s Jen tak taky zahraje bluegrassový Krýgl boys. Tak se stavte…

Folk mezi řekami ve znamení dobré nálady (Pavel Černý – FOLKTIME 27.03.2024)

I v roce 2024 pokračuje v kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí hudební cyklus Folk mezi řekami. Do víceúčelového sálu tentokrát jako host domácího Jen tak taku zavítal 15. března písničkář ze Strakonic Josef Pelán. Dobrá nálada prodlužuje život. A přesně takové bylo naladění ve Veselí od počátku dění. Nenarušilo je ani Pepovo úvodní slovo s drobnou dávkou pesimismu. I když tudy jeho hudební projev směřuje, objevují se v textech i prvky vtipné – například v písni věnované dr. Holubovi (a tady bych rád poukázal na Pepovu kytarovou virtuositu) či Kráva – kůň, zádumčivé Proč ne nebo toužebné Láska prochází žaludkem. Při poslechu je třeba dávat dobrý pozor. Často totiž během zpěvu mění rytmus anebo píseň znenadání skončí, i když by se dalo čekat ještě nějaké pokračování. Představení písniček někdy doprovází vtipem. To je přece důkaz dobré nálady… …která se přenesla i do vystoupení Jen tak taku. S tím korespondovalo i první Carpe diem blues, aneb užívej dne, tady vlastně večera. Jejich doménou jsou písně ze života. Za zmínku stojí Tajákovi, kde jediná neúčast bůžka štěstí Klikavy přinesla neštěstí, valčíkový a toulavý Barevnější svět, cestovatelská Caprei, rozchodová Až, nebo Nepromíjej k obejmutí (které nepřišlo). Nestydí se však ani za trochu irských tónů – svádivých, melodických, k rozjímání. Celkový dojem? Zase jeden prima večer. Nezacházej slunce nad těmi, co působí radost. Kdo by chtěl přijít a zažít zdejší dobrou náladu příště, tak prosím 26. dubna, kdy Jen tak tak přivítá Dobrý ročník. To si (za)pište.

Magická Pavlína Jišová na Folku mezi řekami (Pavel Černý – FOLKTIME 13.12.2023)

foto: Stanislav Tošner Zavedená hudební značka – Folk mezi řekami – má v kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí své pevné místo. Pořadatelská kapela Jen tak tak si sem zve své hosty, a bylo tomu tak i v pátek 8. prosince. Tentokrát to ovšem nebylo jen tak. Původně domluvenému uskupením Isara čtyři dny před vystoupením onemocněla část muzikantů, a proto byla potřeba sehnat náhrada. Kapelníkovi domácích, Pavlovi Jarčevskému, se během necelého dne podařilo sehnat záskok více než zdatný, Pavlínu Jíšovou. Pavel je prostě “malej, ale šikovnej”. A na Pavlíně spočíval úkol rozjet hudební nášup. Kdosi pro mě říkal – tak tenhle song, který už moc není ke slyšení na koncertech, zde zazněl na úvod na přání Pavla Jarčevského, který Pavlínu zároveň doprovodil. A pak – všichni, co tu měli být – slyšeli lavinu písní, některé novější (např. Uvědomění či Bez pochyb), některé možná notoricky známé. Větříčku rozfoukaný, Andělé jsou s námi, Žába a i ty nejvíc proslulé – Já písnička a Písek zahrané společně s mužskou částí Jen tak taku. Pavlína zavzpomínala i na své působení s kapelou CS Band písní V proutěném křesle nebo na nedávný koncert s Nezmary v Lucerně skladbou Něco za něco. Všechno, co máme, je jen přítomný okamžik. A tenhle přítomný okamžik s Pavlínou, coby dle jejích slov Pěšákem českého folku (za první dámu považuje Zuzanu Navarovou), byl magický, uklidňující a osvobozující od nepotřebných myšlenek. Klid a pohodu vystřídala energie domácího Jen tak taku. Nejspíš jejich natěšení způsobilo, že úvodní písničku O šálku na kávu zahráli rychleji než znám. Pak už vše pokračovalo v tradičním hávu, kdy osvědčené pecky Carpe diem blues, Mistr šerosvitu, Andělé jsou s námi a Přejem vám život byly prolnuty novějšími (Marilyn a Závist). Jejich projev byl hodně o hudbě, odsýpal jak hodinový strojek. Celkový dojem? Velmi příjemný a pohodový večer, kterému by slušela větší návštěva. A ještě jeden poznatek. Protože zpěvačka Lenka Martinů stojí uprostřed, má větší slovo než kapelník Pavel Jarčevský, a proto jako poslední přídavek zazněla jediná vánoční skladba tohoto večera – Hallelujah. Další díl Folku mezi řekami bude na jaře, 15. března. Do Veselí nad Lužnicí dorazí strakonický písničkář Josef Pelán. Tak přijďte v hojném počtu.

Folk mezi řekami romantický i svižný (Pavel Černý – FOLKTIME 15.11.2023)

Folk mezi řekami – to je již zaběhnutý hudební cyklus, který funguje ve Veselí nad Lužnicí. Do kulturního domu, umístěného mezi Lužnici a Nežárku, 10. listopadu zavítal jako host pořádající kapely Jen tak tak písničkář Standa Haláček. Tentokrát začal právě tento písničkář z Kostelní Lhoty. Odstartoval písní poplatnou právě tomuto podzimnímu období, Pavouk, která podzim věrně popisuje. Jeho nejoblíbenější melodie Melodie nabádá k navození štěstí a klidu, což z ní velmi vyzařuje. Možná proto ji hraje na každém vystoupení. Líbí se mu kolování vody mezi nebem a zemí a ve skladbě s příznačným názvem Voda vodu přirovnává k lásce. Když tu je ve správném momentu, jen tak neodteče. Čiší z ní Standova láska k muzice, k životu. Standa je možná tak trochu zapomenutý klenot, který by měl být více ve světle dění. Jeho texty jsou poutavé, romantické a velmi příjemné na poslech. Usadí vás do židle a vy čekáte, jak ten příběh dopadne. Takové vlídné kolébání na vlnách. Jo, a když na něj někde narazíte, pozorně poslouchejte a třeba v něm taky uslyšíte Honzu Nedvěda, tak jako několik z nás v sále. To domácí Jen tak tak začal pěkně od podlahy. Vmíchal to do Šálku na kávu a vzápětí přidal i cukr v podobě moudra v Carpe diem blues (užij dne). Romantiku ale taky umí. Za příklad lze uvést novinku Marilyn. Složit ji snad pro ně nebyla Tvůrčí muka. Za novinku lze označit i vylepšené vokály obou kapelních dam, zpěvačky Lenky Martinů a multiinstrumentalistky Kateřiny Maříkové. Nechyběly ani tradiční Mistr šerosvitu či Přejem vám život. Za zmínku stojí i další nová písnička Závist a trocha obvyklého kapelního humoru. Lidé jsou andělé – a ti, co šíří radost muzikou, obzvláště.

Folk mezi řekami na irský způsob (Pavel Černý – FOLKTIME 17.05.2023)

Páteční podvečer 12. května byl v kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí opět zasvěcen folku a jim příbuzným žánrům. Konal se zde totiž tradiční Folk mezi řekami, kde si pořádající kapela Jen tak tak zve své hosty a kamarády. Tentokrát došlo na pražské Jauvajs. Obvyklé zahájení domácích s přáním “užívej dne”. Tedy vlastně Carpe diem blues, pro všechny, co dorazili. Pro ty nejvěrnější, protože … inu hokej v televizi dělá své. Výše uvedenou – staronovou vykopávku – následovala hned další, i když o něco novější Tvůrčí muka ve skvělém podání Pavla Jarčevského. Tu hráli v dobách, kdy Jen tak tak byl Flow Track. Později ještě zazněla zase více starší archiválie Caprei. Kapela má ve svém nástrojovém repertoáru i jeden méně obvyklý nástroj, a to dechový syntezátor, který má “na starosti” Katka Maříková. Velmi dobře byl slyšet v Apage satanas či v novince Únos. A nejen v těchto. Též disponují jedním speciálním hlasem, jejž má ve svém zlatém hrdle Lenka Martinů. Nejvýrazněji je slyšet v písních Nepromíjej a Ztracenej čas. A prý má i v zákulisí velmi významný hlas. Vtipným glosátorem je Karel Metelec. Kdybyste ho hledali na fotce, je to ten, co má pod kloboukem. Tajemným nemluvným mužem je Luboš Kalvas. Ten má zase pod čepicí. V návaznosti na dnešní hosty zazněla i jedna irská instrumentálka My Loed´s Farewell. Tak to byli Jentaktaci, kteří si na tento večer připravili řadu novinek velmi příjemných i překvapivých. Pokračujme dál. Kdo je to vlastně Jauvajs? To jsou dvě ženy s flétnami, bodhránem a houslemi a dva muži s kytarami, flétnami či akordeonem, kteří produkují tradiční irskou a skotskou hudbu s folkovými prvky. Všichni jsou obdařeni i hlasovým umem, zde využívaným ze tří čtvrtin. Pravidelně vystupují na festivalu Prázdniny v Telči, kde doprovází taneční soubor Coiscéim. Tady však byli sami za sebe a pro diváky, jejichž počet se oproti začátku trochu zvýšil. Jakub Linhart, Jana Linhartová, Roman Opavský a Dita Bláhová. V jejich tvorbě je silně ovlivnila skotská kapela The McCalmans a jejich skladbou otevřeli svůj hudební set. A s ním jsme se mohli přenést na britské ostrovy a zaposlouchat se do tónů, které jsou blízké tamním domorodcům. Ať jsou to balady, co vypráví životní příběhy (Silvy), o jídle (Příběh o haggis), o městě (Galloway) nebo takové, co je rozvlní na tanečním parketu. Tady si řada diváků podupávala či kývala nohama do rytmu. Kdo se nedostavil, může jen litovat, že zde nestrávil příjemný večer a nedobil se energií sršící z muzikantů. Lze to napravit na dalším dílu Folku mezi řekami a to 10. srpna, kde bude před kulturním domem hostit Jen tak tak duo Dvajaja. Anebo kdykoliv předtím na fajn muzice.

Folk mezi řekami naplnil i velký sál (Pavel Černý – FOLKTIME 06.04.2023)

Šálek na kávu z nadhledu nepromíjej. Nocí padal déšť a spolu s náušnicí to byl carpe diem blues. Taják na nádraží získal zpět dříve ztracenej čas. Lidé jsou andělé a proto můžeš klidně spát. Přeje vám život i mistr šerosvitu. Tyto zdánlivě divné věty jsou zakomponované názvy písní kapely Jen tak tak, tak jak šly za sebou 31. března ve Veselí nad Lužnicí, kde se konal další díl hudební série Folk mezi řekami. A kde byl jejich hostem Spolektiv. Tentokrát byl jejich pátým alternujícím hráčem Vladimír Světlík. Poprvé se hrálo ve velkém sále kulturního domu a ten diváci hojně zaplnili.

Folk mezi Lužnicí a Nežárkou frčí (Pavel Černý – FOLKTIME 03. 01. 2023)

Folk mezi řekami – to je pravidelný hudební cyklus, který se už posedmé konal v kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí. Domovskou scénu zde má kapela Jen tak tak a vždy si sem pozve nějakého hosta. I tak se stalo 29. prosince 2022, kdy jejich pozvání přijal Andělskými cenami ověnčený písničkář Jiří Smrž, kterého doprovodil americký houslista Benjamin Lovett. Úvodní tóny připadly Jen tak taku a její, po dlouhých létech obnovené premiéře, Carpe diem blues (Užívej dne). Následovalo O šálku na kávu hrané v rychlejším rytmu, což naznačilo, že muzikanti jsou hodně nažhavení a připravení, aby si publikum užilo – večer. Kapela ve složení Pavel Jarčevský, Lenka Martinů, Luboš Kalvas, Karel Metelec a Kateřina Maříková pak přehrála svoje tradiční a mezi fanoušky oblíbené pecky jako Mistr šerosvitu, Apage satanas, Přejem vám život či Ztracenej čas, který ve zdejším víceúčelovém sále rozhodně nebyl. Obvykle průvodní slovo mívají Lenka s Pavlem, tentokrát se toho však ujala perspektivní dvojice Luboš a Karel, kteří až doposud víceméně mlčeli. A že se víc než snažili. Drobné špičkování mezi zadní lajnou (Luboš a Karel) a přední (ti ostatní) bylo milé a vtipné. Jejich vzory Šimek – Grossmann či Dvořák – Bohdalová by jim zcela určitě uznale zatleskaly. Došlo též i na krátké video a představení Centra hiporehabilitace Mirákl, kde pracuje Kačka Maříková. Kapela jí zároveň předala šek na 10 000 Kč na podporu činnosti. Kdo by se chtěl podívat, čím se přesně zabývají, tak více info najde na www.chmirakl.cz. Tito lidé jsou andělé (což byl vlastně název prvního přídavku), protože dělají muziku srdcem a pro lidi. Na druhý přídavek ala novinku v irském provedení (k tomuto typu hudby se po kratších letech vrací) si pozvala tři hosty, včetně Bena Lovetta, jemuž pak v následný čas spolu s Jiřím Smržem patřilo pódium. Jirkova deviza je poctivost, skromnost a pracovitost – a to se odráží v jeho tvorbě. V textech je cítit jeho životní cesta. Cesta, která není lemována jenom pozlátky a jsou v ní i výkopy, které sám hloubil jakožto kopáč. Nechce zestárnout a není nadšen z toho, že jedna z jeho starších písní je až tolik aktuální (naráží tím na válku na Ukrajině). Jeho oblíbenou knihou je Doktor Živago a písničkářem Bulat Okudžava, k jehož poctě napsal i jednu ze svých skladeb. Ben, který žije v Čechách už hodně let, jej procítěnými houslovými party doprovází. Přidá svůj díl hraní přesně tam, kde je potřeba. Byl to velmi povedený večer, v němž v předsilvestrovské době zklidnila a potěšila vlastní duši zhruba stovka posluchačů. Hudební cyklus Folk mezi řekami bude ve Veselí nad Lužnicí pokračovat i v roce 2023. Nejbližším termínem je 17. únor, kdy hostem kapely Jen tak tak budou Rybníkáři. Tak si račte zaznamenat do svých kalendářů a přijďte pobejt s dobrou náladou.

---

Jen tak tak, aneb To není jen tak. Tak… (Pavel Černý – FOLKTIME 19. 10. 2021)

… už je to tady. První oficiální vystoupení kapely Jen tak tak (ex-Flow Track) proběhl 15. října ve Veselí nad Lužnicí v rámci pořadu Folk mezi řekami. Jako host přijela dámská folková sestava Lakomá Barka. „Když se trápím zbytečnostmi, tak pohlédnu nahoru,“ to je část textu úvodní písně Modlitba, kterou zahájil Jen tak tak hudební večer. Anebo pohlédnu na staré známé tváře a zaposlouchám se do dalších skladeb, které znám od staré Jentaktačí sestavy, jako je O šálku na kávu, Z nadhledu či Kantorská, nebo majstrštyky kapelníka Pavla Jarčevského Apage Satanas či Můžeš klidně spát. Na něžnější notu i city zapůsobí Francouzka v podání multinaleccoshráče Martina Šedy. Z kapely čiší tolik energie, že se dá nabrat do zásoby (co by za to asi dala jedna nejmenovaná společnost s názvem Bohemia). Každý verš, každá nota – to je 100% prožité, procítěné. K tomu nadpozemský hlas Lenky Semrádové Martinů. To rozhodně nebyl Ztracenej čas. Jen tak tak má „sílu a chuť se o svůj život – na hudební scéně – prát“. Přejme jim dlouhý život. Úplně jinou energii bylo možno čerpat i od Lakomé Barky. Jejich tvorba hodně čerpá z jihočeských luhů a hájů (například Kukačka či Hruška). A nejen v nich. Můžeme se ocitnout až na Vsetínsku. V písni V noci temné je možno slyšet i nefalešné falešné tóny. Svatební košile patří obci Zlukov, pro níž byla napsána. Některé z uvedených skladeb lze najít na nedávno vydaném albu Padly vody, včetně písně se stejným názvem, která rovněž zazněla. U ní by i Žalman smeknul. Kytary, housle, flétny, kontrabas, rytmika a perfektně sladěné až pětihlasy – to je hlavní devíza Olči, Hanky, Lenky a dvou Lucek z města českokrumlovského. Balzám, co pomůže narovnat duši. Tam V dálce… À propos, Folk mezi řekami. K tomu je potřeba zmínit několik dalších informací. Tento pořad, kdy si Jentaktaci pozvou nějakého hosta, zde bude uváděn pravidelně v době, kdy venku bude vládnout studenější klima. Svoje prostory poskytl kulturní dům, který leží mezi řekami Lužnice a Nežárka. Nejbližší další datum je stanoven na 3. prosince, a to tu spolu s Jen tak takem vystoupí Luboš Stráník. Další podrobnosti o kapele Jen tak tak i o pořadu Folk mezi řekami hledejte na www.jentaktak.cz.

Flow Track v. Jen tak tak, aneb Návrat k původnímu názvu (Pavel Černý – FOLKTIME 30. 8. 2021)

Již nějakou dobu je prezentováno, že kapela Flow Track si změní název na starý známý Jen tak tak. Požádal jsem jeho kapelníka Pavla Jarčevského, aby nám řekl jak běžela historie těchto hudebních těles. Pavle, pověz nám něco nejdříve o historii Jen tak tak. Ta začíná někdy v roce 1988, kdy jsme se s Mildou Vokáčem (tehdy ještě řadovým učitelem) dohodli, že na Gymnáziu v Jindřichově Hradci uspořádáme se studenty literární pásmo písniček Vladimíra Vysockého a Bulata Okudžavy. Měli jsme strach, protože do dramaturgie se tehdy vložila organizace SČSP (Svaz československo-sovětského přátelství – silně politická a autoritativní instituce). Kupodivu všechny písničky byly velmi hezky přijaty. Studenty to hodně bavilo a tak jsme se s těmi nejaktivnějšími začali postupně scházet. Naše troufalost byla stále větší. Nejdřív zakládající koncert kapely Jen tak v hospodě v České Kanadě, pak jsme si dokonce troufli požádat Milana Medvěda Koláře, jestli by nás nezařadil do programu tehdejších „Folkových prázdnin v Telči“. A on nám kupodivu vyhověl. To bylo velkou motivací. Cvičili jsme jako šílenci s mikrofonem od magneťáku Sonet B4. A ten zážitek na telčském zámku byl naprosto neskutečný, lidi nás odměnili velkým potleskem. Tam jsme se také dověděli, že skupina Jen tak už existuje kdesi na Liberecku. Museli jsme tedy hledat jiný název. Na ten přišla Vendulka (její dcera dnes zpívá v kapele X-tet), když s charakteristickou pro ni ironií prohlásila: S vámi, pánové, už jedině „Jen tak tak“. A bylo. Snad do této doby ještě může spadat založení festivalu Folkové růže, jejíž inspirací byla v prvních chvílích opravdu Medvědova scéna v Telči. Byli jsme Milanu Kolářovi opravdu vděční za příležitost zahrát si na tak významném festivalu. Chtěli jsme tu vděčnost nějak vyjádřit. A jak to udělat lépe než dát příležitost jiným muzikantům, aby si také mohli zahrát v krásném prostředí? A tak jsme se spojili s Michalem Juppem Konečným. Proč zrovna s ním? Protože on jediný nám napsal seriózní rozbor našeho hudebního projevu, který jsme mu poslali k posouzení tehdy ještě na audiokazetě. Rozbor nebyl nikterak lichotivý, Jupp nás ani v nejmenším nešetřil. Ale pomohl nám tím v hledání cesty. A tak jsem za Juppem zajel do Prahy a nabídl mu spolupráci na festivalu, který by se mohl odehrávat v Jindřichově Hradci na zámku. Jupp nás tenkrát pozval pro inspiraci jako účinkující na Zahradu do Strážnice. Osobní setkání s muzikantskou špičkou folku, country, trampu, bluegrassu apod. nás ovlivnilo obrovským způsobem. Vývoj kapely už se nedal zastavit.  Folková růže, ač spojená s kapelou Jen tak tak, to už je ale jiná historie.… a pak se objevil Flow Track. Každé společenství prochází obdobími aktivity i útlumu. Příčin je hodně a muzikanti by mohli vyprávět. Jen tak tak byla kapela složená z velké části ze studentů. A těm se životní priority postupně mění, vyvíjejí, přeskupují. Já jsem tak časem podle různých příznaků dokázal dost přesně určit okamžik, kdy už studenta muzika nebaví. A už tehdy jsem začínal hledat náhradu. Takhle to bylo i s Jen tak takem v roce 2016. Tušil jsem, že rozpad je už jenom otázkou času, který se dovršil přerušením činnosti kapely, když z ní odešla Nela Mládková – Šimáňová. Znovu jsem hledal, nenalézal a postupně propadal zoufalství, že nebude s kým hrát. A zjistil jsem, že se rozpadla soběslavská kapela The Fingers, jejíž flétnistka a zpěvačka Iva Hovorková by se mohla svým výrazem a uměním hodit k písničkám, které jsem vytvořil. Ty jsou totiž většinou na téma „muž a žena“. Iva se spoluprací nadšeně souhlasila, začali jsme hrát jako duo a postupně přibrali Karla Metelce (perkuse, bubny), za nějaký čas se k nám přidal i Luboš Kalvas (basová kytara). Iva ale nechtěla být pouhým pokračovatelem Jen tak taku, a tak jsme se shodli na novém názvu, který navrhla. Flow Track. Asi po třech letech Iva z Flow Tracku odešla, což pro nás byla velká ztráta. Skutečnost, že se náhodou v naší blízkosti objevila Lenka Semrádová Martinů a její kamarád Martin Šeda, nám tehdy připadala jako zázrak. A tak se opět změnilo složení skupiny a zvuk písniček, které jdou životem se mnou. Jen ten název Flow Track stále méně vystihoval charakter toho, co jsme kdy poskládali. A navíc trochu zaváněl komercí, která ve světě folkařů stále ještě nezdomácněla. A tak mi přišlo velmi vhod, když Lenka navrhla návrat k původnímu názvu a všichni ostatní členové Flow Tracku s tím návrhem souhlasili. Nemohu dnes zatajit, že změna názvu je pro mě poctou, že návrat k názvu Jen tak tak prožívám s velkým zadostiučiněním a dojetím. Co očekáváš od návratu k názvu Jen tak tak? Očekávání? Jsem jediný, kdo je spojovacím článkem mezi všemi fázemi třicetileté kapely. Chtěl bych někdy, až mi ten nahoře zakáže muziku, odejít od dítěte, které jsem poslal do světa a které dělalo tak dlouho radost mně i jiným. A zároveň poprosit lidi, s kterými sdílím muzikantskou víru, aby nesli dál to, co jsem zplodil a čemu jsem rád dost obětoval.  ——–Podle zákulisních informací proběhne změna během měsíce října. Co se určitě nezmění bude zápal, nadšení a radost těch pěti lidiček, co nám budou těšit naše duše. Jedno z prvních vystoupení se staronovým názvem Jen tak tak proběhne 15. října v kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí. Sledujte webové stránky www.jentaktak.cz pro bližší podrobnosti.