Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878

Pavel Jarčevský
kytary, zpěv, některé texty
jarcoun@centrum.cz
Telefon 604525878. Učitel gymnázia, obor čeština-tělocvik.
Píše texty, miluje lyžování, snowboarding, běhání v lese a po horách. První "folkové" vystoupení jsem měl ve 4 letech, kdy jsem poprvé zazpíval písničku Cestář při svačině jakési partě zedníků, kteří stavěli domy na našem sídlišti. Měli dost piva, byli tedy dobře naloženi a já musel produkci opakovat. Honorář? Papírová tříkoruna (to byly tenkrát nějaké peníze!).
Z hodin klavíru ve 12 letech si už nepamatuju nic, pouze to, že mne vůbec nebavily a že jsem chodil "za klavír". Dnes mne to velmi mrzí.
Kytaru jsem si koupil ve stejné době za čtrnáctidenní mzdu, získanou při odpoledním sběru brambor. Cenu znám proto přesně: 115 Kčs. To už jsem uměl od kamarádů cikánské géčko a pilně jsem docvičoval akordy D dur a A dur, abych se před spolužákyní Laďkou mohl blýsknout svou první písní z tehdejšího filmového trháku Smrt v sedle. Nepomohlo to, ale byl jsem "chycen". Dál jsem se už učil hrát u ohňů, na pionýrských táborech, na různých výpravách hlavně do hor a na vodu. Kytaru jsem s sebou bral úplně všude a techniku odkoukával od všech hráčů, zejména od trampů, což je na mně asi znát.
Ve dvaceti letech jsem se musel rozhodnout mezi vrcholovým provozováním orientačního běhu a hraním na vyšší úrovni v pražské skupině Kolovrátek. Rozhodl jsem se pro sport také proto, že mi někteří kluci z Kolovrátku dávali najevo, že pro ně nejsem dost dobrý (byla to pravda, ale mě to ještě dnes štve, protože pořád chápu muziku víc jako sblížení duší než jako nějaký technický exhibicionismus). Až do začátku 80. let jsem tedy vůbec nehrál a ztratil tak čas i přehled o situaci v trampské, country a folkové hudbě a (bohužel) o společenském dění vůbec. Daň vrcholovému sportu.
Zpátky mě přitáhla až koncem 80. let žákyně 3. ročníku jindřichohradeckého gymplu Renata Davidová, když mi na školním výletě zahrála Nohavicovu Písničku pro Jakuba. To je typ písní, které jsem vždycky chtěl zpívat, ale nějak jsem se pořád dostával jenom ke kovbojům a indiánům. S identifikací přesného doprovodu z ohrané kazety mi u téhle písničky pomáhal Milda Vokáč, se kterým jsem sdílel ve škole společný kabinet, a když jsme zjistili, že máme oba stejnou "nemoc", nešlo už další vývoj zastavit. Zpívali jsme si nejdřív spolu, pak začali přibírat přátele, žáky, vymýšlet různé akce, skládat, nakupovat nástroje, zabývat se alespoň v nutném rozsahu technikou zpěvu a hry...Co dál?
Zpívat a hrát, dokud mi neupadnou ruce a jazyk. Písnička je pro mne dobrodružství, zážitek, romantika, lidský příběh (každý se přece k napsání takové písničky musí "dožít"), kus názoru, zkušenosti nebo poznání, které toužím sdělit. Něco nevšedního, a tedy v jistém smyslu droga. Rád zpívám s někým, pro koho je píseň také podobnou radostí. Ze stejného důvodu se pokouším i textovat, skladbu chápu jako text umocněný hudbou.


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena