Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


02.04.2012
Devítka v režii Nely Mládkové

Jak jenom napsat něco rozumného o Zpívání na schodech spojeném s oslavou mých šedesátých narozenin? Jak vyjádřit, co cítím při vzpomínce na večer 30.března, a nebýt přitom sentimentální? Nebo na sentimentalitu ve svém věku už mám právo? Ale vždyť přece dobře vím, že události se musejí hodnotit „ z nadhledu“ :-)

 

S muzikanty z Devítky se znám dlouho. Poprvé jsme se potkali v amfiteátru na festivalu Ražický  pražec někdy před jedenadvaceti lety. Od té doby se vídáme několikrát do roka a pro mne je vždycky takové setkání moc příjemné. A tak mi přímo káplo do noty, že si mohou v březnu pro nás udělat volno. Finančního zajištění a propagace domluveného koncertu se tentokrát ujalo Město Jindřichův Hradec, takže nám odpadly tradiční obavy, zda lidé přijdou. Přišli, bylo jich požehnaně a přinesli si s sebou úsměvy, dobrou náladu, chuť na muziku i na setkávání. Také spoustu dárků k mému smutnému životnímu jubileu.


Těsně před začátkem koncertu mi Nela sděluje zásadní imperativ pro dnešní večer:

„ Hele, tak do třetí písničky hraj normálně to, na co seš zvyklej. A potom už se ničemu nediv!“

 „Dobrá,“ povídám si, „mládí vpřed – a emancipované zvláště.“

Nic jsem tedy neřešil, oznámil divákům, že máme dnes milé hosty a že budeme v úvodu asi třicet až čtyřicet minut zdržovat naším vlastním muzicírováním. Jenže potom se mi to nějak „vymklo“ a taktovku večera postupně začala přebírat Nela. Vedla si velmi zdatně. Prvním šokem pro mne bylo, když se vedle mne zničehonic objevil Kuba Šimáně s basou. Mé dlouholeté přání zahrát si s excelentním basákem je tedy vyslyšeno. Předvádíme s Nelou a Kubou Brašovský expres, který si opravdu vychutnávám. Je to sice improvizace, jenže Kuba je dokonale připravený, takže o jeho basu je možné se opřít jako o spolehlivý pevný bod ve vesmíru. Oba mi ještě předají dárek, jupíííí, zbrusu nové ukulele!!! :-))

Ale překvapení neberou konce, najednou se odkudsi zjevují Petr Pokovba, a dokonce i Štěpán Chytka s houslemi. Skoro jak za starých dobrých časů. Jako poslední milá tečka se k nám nakonec na jednu skladbu přidává Devítka, když mi předtím věnovala do opatrování celou jednu fůru kvalitně a jemně zpracovaného ovoce:-)

Celý závěr našeho bloku jsem si opravdu užíval, zatímco diváci, jak se mi zdálo, našim písničkám přímo aplaudovali. Nedivím se, muselo to všechno působit nesmírně emotivně. Alespoň já jsem to tak cítil.

 

Úvodní písničky našich hostů jsem promeškal. Musel jsem se vzadu za Vítězslavem Novákem trochu vzpamatovat, zbavit se přetlaku radosti a překvapení, především však poděkovat Nele za to, jak úžasně všechno zorganizovala. Když jsem se vrátil na chodbu, mohl jsem už jenom sledovat rozvíjející se dialog mezi muzikanty z Devítky a lidmi v hledišti. Devítce  to i bez basáka Petra Novotného akusticky nesmírně sluší a jejich nové písničky jdou opravdu do hloubky duše. Proto i těch několik přídavků, které si diváci nekompromisně vytleskali. Jsem rád, že jsem nemusel nic říkat, ta muzika totiž vypověděla úplně všechno.

 

Všichni jsme se pak ještě sešli k malému občerstvení, které si ovšem, jak se ukázalo, nikterak nezadalo s rautem, který jsem měl možnost o čtrnáct dní dříve absolvovat při jedné premiéře v brněnském Národním divadle. (Opět práce Nely, její rodiny a našich společných přátel.) Jenom ta naše hudební společnost se mi zdála jaksi srdečnější, neformálnější a mému srdíčku bližší. Večírku se zúčastnili nejbližší příznivci našeho dua, někteří přijeli opravdu zdaleka a já mám dodnes radost, že jsem viděl tolik fajn lidiček pohromadě. Ke svým narozeninám jsem vyslechl spoustu milých přání a dostal neskutečně velké množství cenných, vtipných i inspirativních dárků, darů či dárečků. Budou pro mne milou vzpomínkou zejména v těžkých chvílích života. Znovu jsem si připomněl, že ještě existují chvíle, kdy má člověk pocit, že tady není nebo nebyl zbytečně. Taková připomenutí jsou, zdá se mi, alespoň pro mne moc důležitá, protože působí proti duševním šrámům lépe než alkohol, drogy nebo prášky.

 

Popovídali, pojedli a popili jsme důkladně, upřímně a s potřebným nasazením. Pro mne pak bylo smutnou, ale vlastně svým způsobem veselou povinností odebrat se do Prahy k závěrečným testům pro opravování maturitních písemek. To byl zas jiný svět, do kterého jsem skočil po necelé hodině spánku a s nevyvětranými hudebními motivy, bloudícími kdesi pod lebeční klenbou. Dopadl jsem sice ne tragicky, ale dost mizerně, jsem však hluboce přesvědčený, že celý večer stál za to!!!

 

Rád bych na závěr zdůraznil, na co jsem měl položit důraz hned v prvních řádcích: Všechno, co jsem tady popsal, způsobila Nela. Hlavně Nela - a pak také Kuba a paní Marta Mládková. Všem, všem, kteří tady v pátek večer byli, děkuju se slzami v očích a rozbušeným srdcem. Ještě dnes! Tolik zájmu o svou osobu a tolik nezištné upřímnosti jsem opravdu nečekal. To, co jsem dostal (snad to není neskromnost, když všechno vztahuju na sebe), má pro mne nevylíčitelnou cenu (a nemyslím tím pouhou finanční hodnotu)!

 

Abych se do svých pocitů dál nezamotával, raději místo sentimentu pojeďme dál. Notičky se přece musejí přesýpat. Příště uvítáme na schodech Hluboké nedorozumění.

Pavel

 


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena