Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


17.11.2011
Příběhy z Prasečího chlívku

Ve čtyři hodiny odpoledne mě Nela po cestě ze svého brněnského působiště nakládá před gymnáziem i se všemi hudebními proprietami do Kubova auta. Času je dost a cesta na Krumlov volná.

Jenže všechno na tomhle světě je relativní, a tak nás nejprve zbrzdí hustý provoz na silnici do Budějovic a hned vzápětí nás nečekaná a pozdě značená objížďka hodí o nějakých dvacet kilometrů zpátky. Houstnoucí namrzající mlha, tma, zrádnost okresních silnic a bezohlednost protijedoucích řidičů nás ještě počastuje uraženým levým zrcátkem. A jako by ani toto nestačilo, zabloudíme ve spleti českokrumlovských jednosměrek. Řešíme to několika dopravními přestupky, jako například jízdou po pěší zóně. Doufám, že to nečte žádný z policistů:-)

 

Nicméně 30 minut po domluveném termínu jsme na místě překvapeni skutečností, že jsme dorazili první. Pan Václav Novák, sympatický majitel restaurace, nás už očekává, a dokonce nám sám dojde dodatečně vyřídit průjezdní povolení do centra města. Všechno tedy snad prošlo bez pokuty.

 

Připravíme se na koncert a spolu s Romanem Špilínkem vyzkoušíme zvuk. Roman, písničkář s dlouholetou kariérou a v poslední době také rocker, se iniciativně chopil funkce zvukaře, a tak máme vše přichastáno během pár minut. Zbývá dost času, diváci se trousí pomalu a hlavní  protagonista Karel Dvořák také se začátkem nespěchá. Pořad s poetickým názvem Příběhy z Prasečího chlívku :-) tedy začíná po dvacáté hodině a podle místní tradice jej rozjíždí právě Karel. Hned v úvodu vysvětluje, že prasečí chlívek údajně vznikl ze skutečnosti, že se tam scházeli příznivci hudby, vypravující si, pardon, dámy, "prasečinky". Se zájmem poslouchám povídání o jízdě po rozvodněné Lužnici, kterému nechybí vtip, nadhled a inteligentní jemný humor. Ještě více mne však zujmou chytlavé bluesové písničky, u nichž obdivuji krásné texty a přesvědčivý interpretův přednes.

 

Krátká přestávka, po níž začíná náš blok. Trochu rozpačitě, Písničky jsou zpočátku narušovány hlasitou konverzací jedné skupinky diváků. I když s Nelou nic nenamítáme, přece jen nám činí trochu potíže soustředit se. Naštěstí se všechno brzy samo vyřeší a my splyneme s diváky v jednu duši. Řekl bych, že jsme v pohodě odehráli celý koncert včetně přídavků, a dokonce na sebe prozradili i několik momentů z osobního života při následném křížovém výslechu jednoho z účastníků:-) Všechno působilo velmi mile a vstřícně. Jistě k tomu přispěla i tradice pořadu a úžasná atmosféra klubu, tvořená diváky, personálem, stylovou hudební výzdobou. Však to všechno uvidíme na fotkách Vlaďky Broučka Broukalové.

 

Po několika dalších přídavcích a vynikající večeři (na pozvání majitele podniku) jsme si ještě se Špildou a jeho kamarády trochu „zdžímli“ (od slova „džem“, „jam“), ale pak už se museli vydat na zpáteční cestu. Ta se naštěstí obešla bez problémů, takže jsem už v půl druhé ráno mohl spokojeně pochrupovat ve své postýlce.

 

Do Salónu Šnek máme pozvání i na další budoucí příležitosti, což je pro nás důkazem, že jsme asi přece jen zaujali. A na oplátku se můžeme na Romana Špilínka těšit i 27. ledna 2012 na Schodech v Jindřichově Hradci.

 

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena