Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


30.08.2011
S Pouličníky na Červené Lhotě

„Díky za skvělý hudební podvečer na Č. Lhotě. Rozhodně nelituji, že jsem dorazil, protože to, co jsem slyšel, mi dobilo baterky…“ píše nám v návštěvní knize Pavel od Tábora.

Rád bych se k tomu připojil poznámkou, že mé pocity jsou v podstatě identické.

Tu sobotu začalo pršet a ochladilo se přesně v ten nejméně vhodný čas. Totiž odpoledne, kdy se lidé rozhodují, co navečer podniknout. A jistě se nikomu na otevřené nádvoří zámku Červená Lhota nechtělo. Chápu. Sám nevím, zda bych někam vyrazil. Tím méně pod deštník. Musel bych k tomu mít zatraceně dobrý důvod. A také bych asi musel oželet účast na večerní opeře v Jindřichohradeckém zámku, respektive na tradiční jindřichohradecké akci Město dětem (Město nás letos na toto odpoledne pro děti nenominovalo, proto jsme si mohli dovolit uspořádat vlastní koncert). Přesto se našli takoví obětavci, kteří nás do promočeného podvečerního nečasu přišli podpořit. Většinou byli vybaveni dekami, pláštěnkami a teplým oblečením. Moc si takové přízně vážíme, věřte mi to, lidičky! Ještě chvíli před začátkem to vypadalo na „přesilovku“, ale nakonec k ní nedošlo ani náhodou.

A kmotr Osud, jako by věděl, nabídl nám všem zážitky ze svého pozlaceného šanonu:-) Pan PhDr Tomáš Horyna, kastelán a velice vzdělaný člověk, nám nabídl, že si můžeme zahrát přímo ve svatební místnosti, která dokonce i dříve sloužila jako jakýsi klub. Neváhali jsme ani chvilku. A tak brzy po osmnácté hodině (aby diváci měli čas vzpamatovat se z příjemného šoku) jsme se zazněním prvních tónů našich skladeb mohli konstatovat, že i akustika je zde vynikající. To už všichni soustředěně seděli na svých místech, srdce otevřená pocitům a myšlenkám, které jsme se s Nelou odvážili sdělovat. Tedy nejzávažnější myšlenka zazněla v lidovce "Což se mně, má milá, hezká zdáš". Nela se tam vychvaluje, jak „ráno vstává, kravičkám dává, vřetánko každej den vypřádá“, pročež její maminka v první řadě nemohla zastavit projevy údivu. Písničku jsme „dotlačili“ do konce jen s vypětím všech sil, než se nám oči zalily slzami smíchu. Celé naše vystoupení si snad udrželo svoji tvář, originalitu, rádi jsme se přesvědčovali, že diváci věří tomu, co zpíváme. Po skončení naší části koncertu následovala krátká přestávka, aby trochu vyprchala melancholie, kterou naše písničky vyvolávají. Nastoupit měl totiž těžký kalibr. Pouličníci.

Ti se ke klavíru přihnali jako smršť a v tomto nasazení vydrželi celých sedmdesát minut. Nebyla tam ani chvilka odpočinku. Staropražské, vojenské, jarmareční, hospodské, pouťové a kramářské písničky jsou samy o sobě nabity energií a projev zmíněné táborské trojice ji jenom znásobil. Marcel Kříž, Alena Němcová a Karel Daňhel spolu hrají, zpívají i tančí již od roku 1992 a je na nich vidět, že o tomto žánru hodně vědí a že k vědomostem přidávají i velký kus srdce. Na konci koncertu jsem se musel usmívat jejich větám proneseným v úvodu, že se snad do tak krásného prostředí ani nehodí. Opak byl pravdou a já jsem se trochu styděl, že jsem jim svými závěrečnými poznámkami nevědomky trochu „ustřihl“ další možné přídavky. Musím být příště opatrnější, vždyť i já bych je ještě chvíli rád poslouchal.

Jak jsem již napsal (vlastně opsal) v úvodu, byl to skutečně večer nabitý energií. Všem za něj osobně moc děkuji. Vždyť mimo jiné právě takové chvíle mě u muziky drží.

Pavel

 


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena