Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


31.12.2010
O toleranci

O kostelním souboru Festivia Chorus jsem v minulosti slyšel  hodně chvály. Byl jsem tedy zvědavý, jak dopadne naše společné vystoupení ve velké Lhotě. U Dačic, u Studené nebo u čeho vlastně? Jméno vesnice mi bylo zcela neznámé a cestu jsem si musel vyhledat v internetu. Mrzlo jen praštělo, lesy a pole zasypávaly husté přívaly sněhu, kolem silnice se tyčily vysoké sněhové mantinely a kola mého škodováckého skvostu se na zledovatělé silnici protáčela jako lodní šroub. Nela vedle mne bojovala s všudypřítomnou chřipkou a já jsem se jen modlil (ač nevěřící), aby topení mého technického zázraku nezačalo stávkovat. Felicie z roku 1992 se činila, protože jsem vezl ještě aparaturu na ozvučení kostela.

Ptáte se, jak velký kostel může být v nějaké Velké Lhotě, kde lišky dávají dobrou noc? Zklamu vás. Jsou tam kostely dva. Jeden velký a druhý… také velký. A považte, oba evangelické. Klenot české reformace. Je památkově chráněný a říká se mu Evangelický toleranční areál. Jak symbolické v dnešních netolerantních časech. Právě v těchto dnech je tam instalována zajímavá výstava na téma reformace v českých zemích. Co jsem se na ní dověděl, trochu mění můj tradicionalistický pohled na konec 18. a začátek 19. století v Čechách. Zastavil jsem, rozhlédl se kolem a rychle spolkl poznámku na téma, že sem nikdo v té zimě nemůže přijít. Dobře jsem udělal. Předbíhám, když napíšu, že koncertu se nakonec zúčastnilo více než 300 lidí. Odkud se všichni vzali, je mi záhadou. Prostorný kostel byl zaplněný jako na vánoce při půlnoční mši.

První, co jsem musel udělat, bylo umístit nemocnou Nelu někam do tepla, což se po půlhodině hledání konečně podařilo. Mohl jsem se tedy v promrzlém prostoru pozdně barokního chrámu věnovat drátování. Šlo to těžko, protože zmrzlé kabely nebylo možné pořádně rozmotat. Práci mi ztěžoval i samotný chrámový soubor, který do mých příprav na nehotovém pódiu začal zkoušet. Ale v tolerančním areálu jsme byli k sobě všichni vzorně tolerantní, takže se nakonec podařilo všechno, co se zdařit mělo. Ke zvukové zkoušce mohli nastoupit Třeboňští pištci. Výborně, hotovo, rychle aspoň na chvilku ohřát zmrzlé prsty a vypít skleničku čaje v blízkém kulturním středisku. Mezitím se setmělo, a tak jsme se vrzajícím sněhem vydali do kopce ke kostelu přesně podle vzoru obrázků Josefa Lady. Chrámový prostor byl opravdu zaplněný lidmi. Zpěváci Festivie zaujali místa na pódiu, já u mixážního pultu. Celý koncert jsme snímali třemi prostorovými mikrofony a pořadatelé z něj navíc pořizovali videonahrávku.

 Místní chrámový soubor nezůstal nic dlužen své pověsti. Všechny skladby byly do detailu promyšlené, secvičené a bez nejmenšího zaváhání zazpívané pod pečlivým dohledem sbormistryně, paní MgA Jitky Čudlé (měl bych se od ní po hudební stránce hodně co učit). K dokonalosti hudebního zážitku přispěli i hosté, kteří sbor doprovodili v některých skladbách: Martina Fryčová (harfa) a Jakub Habr (kontrabas). Opravdu radost poslouchat. Rád jsem přijal jako dárek CD sboru Festivia Chorus, ke kterému se stále vracím.

 Třeboňští pištci to měli těžší. Flétničky v promrzlém prostředí střídavě chladnou a zahřívají se, což má za následek kolísavé ladění. Bylo mi dívek a kluků líto, když jsem viděl, jak s těmito teplotními výkyvy těžce bojují. Obdivoval jsem diváky (mezi nimi i malé děti), kteří v té opravdu kruté zimě dokázali soustředěně vnímat všechny skladby. Sám jsem byl už také značně prochladlý, ačkoliv jsem se oblékl jako na zimní táboření ve sněhu.

 Obával jsem se už předem naší části. Prochlazené tělo a zmrzlé prsty nejsou přítelem kytaristů. A samozřejmě hned na začátek našeho bloku byly zařazeny písně, které vyžadují jemný prstový doprovod: Na jiném místě, Obrysy lásek a jedna s písní na text J.V. Sládka. Maturita s odřenýma ušima a spoustou chyb. Ale udělal jsem! Zpívalo a hrálo se mi už ke konci slušně na rozdíl od Nely, kterou toto chladem prosycené prostředí postupně ničilo.

 Myslím, že celý koncert se mohl líbit. Soudím tak podle potlesků, které všechna tři tělesa sklízela. Ale hlavně podle závěru, kdy jsme se všichni spojili do jednoho velkého chóru. Mráz, který mi přebíhal po zádech třeba při skladbě Den přeslavný, nebyl vůbec výsledkem prosincového chladu!! Přiznávám, ač jsem příznivcem komorního folkového prostředí, že ty chrámové zpěvy mají přece jen něco do sebe:-)

 Z celého večera jsem měl moc hezký dojem. Díky lidem v publiku, díky všem třem hudebním formacím! Po koncertě jsem ještě uklidil ozvučení a konečně se mohl zblízka podívat na zákusky a různé dobroty, které pro nás naši milí hostitelé přichystali. Škoda, že čas tak rychle utekl a my jsme se museli loučit.

CD sboru Festivia chorus se jmenuje Zpívání pro radost. Je to název moc výstižný, radost byla cítit z veškerého jednání členů sboru i jeho vedení. Rád jsem si popovídal s panem Josefen Čudlým, rád jsem všechny tyto lidi naladěné na stejnou vlnu se mnou poznal. Děkuji hudbě, že mi to umožnila.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena