Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


22.12.2010
Vánoční Zpívání na schodech

Vánoční zpívání na schodech. Už jsem o něm popsal tolik stránek. Najednou přijde na koncert pětinásobek počtu lidí, kteří běžně navštěvují naše měsíční setkání. Na jednu stranu mi to dělá radost, z jiného pohledu je pro mne nepochopitelné, čím se prosincová akce liší od těch „všedních“. Napadá mě v této souvislosti výstižná věta, kterou jsem si dnes přečetl a která mi vehnala slzy do očí: 

„Přeji vám, abyste po celý rok dostávali to, čím se na vánoce tolik plýtvá.“

 Jak výstižné a pravdivé. Dovoluji si Vám, moji milí, popřát totéž. Ale mým úkolem je vlastně psát o muzice. Omlouvám se tedy za svou roztěkanost.

Samozřejmě jsme čekali nápor lidí, a tak jsme se připravili poněkud důkladněji. Mám na mysli hlavně dva prostorové mikrofony, z nichž jsme poprvé pustili signál přes nový mixážní pult do různě nasměrovaných reproduktorů. Vyplatila se nám i příprava většího množství sedadel. Naši snahu podpořila celá řada dobrodinců, kteří s námi a s naší hudbou sympatizují. Tak například manželé Filipovi uvařili vynikající punč, Mládkovi zas napekli velké plato vánočního cukroví, Iveta s Milanem z novosedelské pekárny přispěli tradičním velkým koláčem, Baštovi medovinou, pan Nosek rozdal tradiční pé-efky, což jsou vlastně malá umělecká díla. Bylo toho dost, co nám udělalo radost, i když největším naším hudebním potěšením vždycky budou pozorní a nerušící diváci. Jsem tedy rád, že i zmíněný páteční večer se v tomto směru vydařil.

Začínali jsme několika vlastními skladbami, po nichž jsme zařadili pásmo vánočních písní. Největší ohlas asi vyvolala mexická Los peces en el rio s příjemnou melodií a svěžím rytmem. I my jsme si tu písničku o rybách v řece oblíbili, zpíváme ji rádi a asi je to i slyšet. Myslím, že se nám podařilo otevřít večer v poměrně vysoké kvalitě. Potvrdila mi to řada diváků po vystoupení a nakonec i počet zakoupených CD.

Po nás se k „Víťovi“ nahrnul živel: Gymnaziální pěvecký sbor Zanoty. Hladový po zpívání, neboť jeho sbormistryně Květa Pilná se právě vrátila z lyžařského instruktorského kurzu v Krkonoších. Chodba byla najednou plná tónů, které se kutálely pod její klenbou a přetékaly do prostorů sousedních pater. Cenné na projevu tohoto tělesa je, že se opírá o poměrně kvalitní mužské basy, po nichž jemné dívčí sopránky můžou šplhat až do nebe. Moc hezky se to poslouchalo.

Studenti gymnázia zaplnili chodbu počtem (odhaduji) pětadvaceti lidí. Ale stejný efekt jsem o několik minut později mohl pozorovat u tria, které si říká Pouličníci. Jejich oborem je především městský folklór a s ním příbuzné žánry. Harmonika, perkusní nástroje a troje hlasivky, to je vše, čím tito táborští umělci dokázali rozpumpovat početné „schodové“ publikum a hodinu je udržet téměř ve varu. Když jsem si detailně všímal jejich projevu, vypozoroval jsem, že zpívají a hrají s obrovským zaujetím a také s obrovským nasazením. Písničkou (příběhem) doslova žijí. Je jim to vidět na očích a lze to vyčíst z každého jejich pohybu, gesta. Inu divadelníci, profesionálové z táborského divadla. Mohli a měli bychom se od nich v tomto směru hodně učit (pohyby, postoje, gesta, hlasová modulace…).  Vraceli se z turné po českých městech pomalu k domovu a my jsme rádi, že našli čas zastavit se i u nás. Nutno ovšem dodat, že i oni byli nadšeni hudební vyspělostí lidí v hledišti.

Co říci závěrem kromě jasného faktu, že to byl příjemný a zajímavý večer? Snad jenom poděkovat panu Čestmíru Vondráčkovi za významnou pomoc při úklidu prostor školy. Někdy zkrátka věci prosté a samozřejmé nabydou velkého významu a vysoké ceny. I když třeba jen symbolické.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena