Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


08.07.2010
Turistika v letním parnu

Na koncert do Pernštejna (Krušné hory) jsme cestovali přes Novou Pec u Lipna, kde Klárka ve třicetistupňovém vedru právě uzavírala školní kurz povinným závodem v orientačním běhu. Cesta na koupaliště v Pernštejně nám tedy trvala asi osm hodin. Ale dojeli jsme včas, přesně a šťastně. Protlačili jsme se do blízkosti pódia, na kterém se právě připravovali na své vystoupení Martin Šíl (Česká republika) a Fernando Lopez (Guatemala). Ještě jsme se s nimi stačili pozdravit, během jejich vystoupení se ubytovat, trochu zkulturnit, dát si nezbytnou kávičku a už hurá na prkna, která znamenají zapomnění.

Máme štěstí, za obzor právě zapadlo slunce, které všem našim předchůdcům nemilosrdně pražilo do očí a rozlaďovalo hudební nástroje. Začínáme hrát a já se v duchu obávám, že koncert nebude stát za nic, protože koupalištní osvěžovací koutek bude jako všude plný opilců. Omyl. Zásadní omyl! Hned při naší první písni lidé zpozorněli a vzájemný kontakt postupně přerostl v docela upřímné hudební souznění. Vždycky mě příjemně překvapí, když lidé na folkových koncertech poslouchají i text písně. Dřív, když jsme ještě mívali společného nepřítele, to bylo samozřejmé, v tuto chvíli mi to dodalo opravdu hodně energie. Cítil jsem, že do takové společnosti docela dobře zapadám, což mě naplnilo radostí a jistotou. Všechno bylo podtržené ještě výborným čitelným zvukem na pódiu, zvukaři zaslouží velkou dávku uznání. Troufli jsme si pozvat mezi sebe i Fernanda, s kterým jsme si užili hit La bamba. Pro mne bylo takové hraní odpočinkem.

Po skončení koncertu jsme sbalili věci ubytovali se v chatce přímo na koupališti a samozřejmě okamžitě žbluňkli do bazénu, kde voda byla krásně osvěžující a poměrně čistá. Mezitím se na pódiu vystřídala jakási country skupina, jejíž jméno jsem zapomněl (Ale byli výborní!!!), a moje oblíbená Passage. To jsou nadšenci! Dnes odehráli koncert na Zahradě (Náměšť na Hané), okamžitě přejeli do Pernštejna a ihned po své produkci se zase vracejí noční jízdou zpátky na Zahradu. Z jejich vystoupení vysloveně čišela chuť do muziky a já jim moc dobře rozuměl. Hudební večer zakončil několika písněmi Pepa Štros, což je mimo jiné ten, kdo má celou tuto povedenou akci na svědomí. Pepo, moc, moc děkujeme Tobě i městu Pernštejn. Celý večer neměl chybu!

… no a pak už spali a spali až do rána...:-)

Na koupališti nás ubytovali všechny čtyři v jedné místnosti. Nijak nám to nevadilo, z hudebních cest jsme na leccos zvyklí. Bylo nás vlastně pět, protože k nám přijel na výlet Kuba, kterého my všichni rádi vidíme, ale Nela ho ještě navíc ráda vnímá i ostatními smysly:-) Kolem šesté ráno mě už přestalo bavit koukání do stropu, a tak, abych Kubovi a Nele nemusel závidět probuzení v objetí, vydal jsem se udělat něco pro své tělo. Snídaně (ne, to ještě není ono:-)) a potom výlet ne zříceninu hradu Pernštejna. Byl prý založený někdy kolem roku 1248 a rozbořený postupně, když se jeho majitel přidal ke zrádcům tu českého, tu německého národa. Ona ta kritéria hrdinství a zrady jsou v Čechách někdy jaksi „plovoucí“:-) Každopádně se jedná o velký a kdysi dobře opevněný románský komplex, v jehož prostorách a zdech dnes již rostou vysoké jehličnany bránící rozhledu po okolí. Někde, kde kdysi byla jedna z hodovních síní, jsem nyní popřál dobrou chuť právě snídající dvojici trampů, která se právě vyklubala ze společného spacáku. (Co jsem komu udělal! :-)) Sešel jsem tedy zpátky do města, které na mne působilo velice sympaticky. Jednak krásně udržovanými domky, ale také třeba skutečností, že v parku mají pomník spisovatele, místního rodáka Václava Řezáče a hned vedle za války zahynuvšího amerického letce.

Když jsem se vrátil na koupaliště, byli mí kolegové již vzhůru, Milda se zrovna chystal, že vystoupí na vysoký kopec nad městem, který spolu s televizním vysílačem tvoří jakousi přirozenou městskou dominantu. Nechal jsem svého spoluhráče odejít, trochu si odpočinul a pak osamoceně vyrazil za stejným cílem. Sluníčko už nemilosrdně pralo do zátylku a občas se mi pod nohama mihla nějaká hadí havěť, ale pohled z vrcholu byl uchvacující. Byl jsem šťastný, když mi z té výšky devět set… na chvíli u nohou ležel celý svět…

Návrat na koupaliště, několik bazénů pro osvěžení a unavení paží. A hurá, máme tady oběd. Oběd v příjemné letní restauraci Selský dvůr, objektu zařízeném na principech agroturistiky. Ještě jedno rychlé vykoupání a už nás tlačí čas, musíme v klidu stihnout naše vystoupení ve Františkových Lázních. O něm příště, teď si raději vychutnejte snímečky, které Milda nafotil po cestě k vrcholku hory krušné. Ještě jsem je neviděl, ale určitě z nich budou vonět lesní jahody, seno, prázdniny, sluneční žár a pohledy do dálek.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena