Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


29.03.2010
V hasičárně 27. 3. 2010

V Klárčině království nejsme poprvé. Známe to tu jako své staré hasičské boty. Ale poprvé se tady dnes odehrává naše společné vystoupení s Třeboňskými pištci. Žhavou premiérou je však skutečnost, že Klárka ve svém bydlišti poprvé vystupuje jako řádná zpěvačka Jentaktaků. To tu ještě nebylo!

Před odjezdem jsme s Nelou trochu pocvičili na gymplu budoucí novinku, Mildovu a moji Písničku o šálku na kávu. Zkoušeli jsme různé aranže a, musím říci, znějí slibně. Od Neliny rodiny jsem ještě opožděně dostal k narozkám, co jiného, dort (cholesterol už mi stříká z tepen), krásný dort ve tvaru kytary. Je opravdu dojemné, s jakou důkladností si na mne mí přátelé vzpomínají.

Ve vyzdobené a akusticky pracně vylepšené batelovské hasičárně je už všechno připraveno k zahájení koncertu. Klárka a její spolupracovníci nic neponechávají náhodě, všude je vidět pečlivost, promyšlenost, pozornost detailu.

Po Klárčině krátkém, ale velmi dobře sestaveném i předneseném úvodním slově nastupují na scénu Třeboňští pištci. Znám velmi dobře jejich repertoár i sestavu, a tak mi neuniklo, že se tentokrát sešli snad v nejmenším možném počtu. Ale i tak dokázali zahrát svoji tradičně dobrou hudbu. Teprve později jsem se od našich zpěvaček dověděl o jejich špatné náladě z nepovedeného vystoupení: Ale to je nesmysl, nesmysl, nesmysl!! Jejich část koncertu měla směr, myšlenku, dynamiku, vtip i vynikající hudební výkony. Dívky, nesmutněte, uvnitř souboru všechno vypadá jinak, než jak to slyší diváci!

My jsme začínali hrát po krátké přestávce. Hned při první skladbě jsem zaregistroval nějaký nepořádek ve zvuku a záhy jsem zjistil, že nehraje Nelin a můj odposlechový monitor. To bylo nemilé. Olin s Járinem začali ihned obětavě prozkoumávat všechny cesty a spoje, ale závadu se nepodařilo najít. Teprve po koncertě se zjistilo, že někdo „ušlápl“ koncovku vedoucí k naší odposlechové větvi. No, co se dalo dělat, diváka nezajímá, že neslyším sebe ani své kolegy, že vlastně s Nelou hrajeme po paměti a bez orientace. Jenže Olin je skvělý zvukař a okamžitě upravil ostatní cesty tak, abychom mohli něco zaslechnout aspoň „zvenku“ z velkých reprobeden. Když jsem si pak zesílil zvuk na kytarovém kombu, dohráli jsme v naprostém klidu. Myslím, že jsme se líbili, alespoň ohlasy, které se ke mně dostaly, byly velice pozitivní. I já sám jsem s tímto večerem velice spokojený, v hasičárně byla moc příjemná atmosféra. Gratuluju, Klárko!!!

Po koncertě jsme ještě poklidili zvukařinu, židle a nábytek, naložili všechno do aut a zastavili se na tradičním a vynikajícím pohoštění u Šimků. Škoda, že Pištci museli rychle odjet, vždyť my ostatní jsme ještě dlouho do noci seděli a povídali při vynikajícím jídle a pití. Ke slovu nakonec přišel i můj narozeninový kytarový dort, z něhož jsme snědli celý krk a ještě pořádný kus ozvučné části. Mňam, mňam. A moc děkuju nejen těm, kteří ho pekli, ale i těm, co ho se mnou konzumovali.

Když někdy na člověka dolehne tíha mizerných okolností, muzika mu většinou pomůže. Ještě že ji mám. Ještě že Vás, muzikanti a diváci, mám!

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena