Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


29.03.2010
Klášterec nad Ohří 20. března 2010

Dnes a v dalších dnech mám tedy opravdu nabitý program: vystoupení na festiválku Folková Evža a následný noční přejezd na lyžařský kurz do Pece pod Sněžkou. Naposled tedy několikrát kontroluji, zda mám sbalené všechny muzikantské a sportovní věci, a vyrážím směr Kadaň-Klášterec nad Ohří. Cesta je docela zdlouhavá, ale naštěstí volná, takže ke kulturnímu domu v Klášterci přijíždím s dostatečným předstihem. Mildův Renault už stojí na parkovišti před vchodem, jeho osádka šla zřejmě někam na večeři. Vynosím tedy všechno ze své Felicie do bezpečného hlídaného prostoru a věnuji se obhlídce rozlehlého kulturního stánku. Nápadně mi připomíná podobné zařízení ve Strakonicích. Zřejmě stejný vzorec pozdního socialistického realismu, řekl bych, sedmdesátých let minulého století.

Připravím si všechny hudební propriety za pódium a jdu se na chvilku osvěžit do kavárny. Tam už sedí Stráníci, Míra Ošanec a Pepa Štross. V 18 hodin 32 minut vítáme jarní rovnodennost. Pepa však trochu smutně, neboť dnes ztratil zaměstnání. Pepo, držím palce, ať se z toho marastu co nejdřív dostaneš!

Koncert začíná, Pepa se na podiu snaží všemi silami proměnit v humorem sršícího optimistu a já obdivuji, jak se mu to daří. Je v tomhle chlápkovi neskutečná síla!

Bob a Bobci, kteří zahajují koncert, sklízejí po svých písničkách jeden potlesk za druhým a dávají do hry všechno. Jejich blok je nabitý energií a diváci je nechtějí pustit do šaten. Budeme to mít těžké.

Krátká přestávka, při níž obsazujeme pódium a zvukař se snaží co nejpřesněji pochytat naše hlasy i nástroje. Jdeme na to! První písnička trochu rozpačitá, ale je vidět, že diváci, pro které jsme dosud neznámou skupinou, zpozorněli. To je dobré znamení, přidáváme tedy další skladby rychlejšího ražení a zdá se, že i my jsme nakonec kápli dobře naladěnému pobliku do noty. Po několika přídavcích za velkého potlesku opouštíme jeviště. V šatnách zjišťuji, že zpěvačky jsou po tomto čtyřicetiminutovém bloku na pokraji fyzického kolapsu. Dnešní vystoupení pro ně bylo velice náročné, neměly v programu ani chvíli na vydechnutí. Bezvládně se povalují na sedačkách a snaží se popadnout dech. Jo, jo, zpíváníčko!

Ještě na chvilku se zastavím v zákulisí, abych si pochutnal na některých znamenitých laskominách, které nám muzikantům připravili pořadatelé, a poslechnu si pár písniček legendární dvojice Paleček-Janík. Jsou to vesměs pěkné staré „fláky“ ale vystoupení chybí dynamika. Poslech tedy vyžaduje velké soustředění.

Jenže čas se nachýlil, nic naplat, musím vyrazit někam blíž k nebi. Do Krkonoš. Za příjemného povzbuzování paní šatnářky tedy nanosím zas lyžařskou výzbroj a výstroj k sobě do auta, muziku zase k Mildovi do Dráčka. Pohádky je konec. Vlastně není, protože těsně před odjezdem se dozvídám, že Mildovi někdo odcizil fotoaparát, který byl ponechán chvíli bez dozoru. Nikdy bych neřekl, že právě folkové publikum by mohlo mít takové sklony. Trochu smutná cesta však skončila štastně a já se mohu věnovat svým lyžařským instruktorským povinnostem. Za pár dní, až mi kurz skončí, odjedu rychle odučit pár hodin do Hradce a budu plynule pokračovat do čajovny třebíčského gymnázia k našemu dalšímu vystoupení.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena