Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


21.12.2009
Nikde to na mě neříkejte (Vánoční zpívání na schodech)

„Nikde to na mě neříkejte, vypadala bych jako blázen, že dobrovolně odcházím z gymplu až v deset hodin večer,“ povídá mi po letošním Vánočním zpívání na schodech jedna z našich studentek, zpěvačka gymnaziálního pěveckého souboru Zanoty.

Ono to Vánoční zpívání na schodech je pro nás každoročně jedním z vrcholů hudebního roku. Už jsme si asi zvykli na tradičně vstřícné, příjemné, téměř rodinné ovzduší, které se na chodbě našeho vzdělávacího ústavu vytvoří, považujeme za samozřejmost punč, vánoční cukroví, spoustu milých dárků, přání, pé-efek (krásné slovo), srdečných setkání... a samozřejmě velkého zmatku, který k předvánoční době už tradičně patří.

Všechny tyto atributy jsme si letos vychutnali doslova a do písmene. A protože atmosféra byla opět krásně vánoční, zaměřím se ve svém zamyšlení tentokrát zcela netradičně spíš na ten zmatek. Schody jsou totiž po celý zbytek roku charakteristické právě nepravidelnou návštěvou. Nikdy předem neodhadnete, kolik lidí vlastně toho dne přijde do hlediště. Hrálo se už třeba pro dvacet diváků (a koncert to byl, pamatuji se, velice kvalitní), ale v pátek 18. prosince asi padl rekord všech dob. V předprodeji bylo prodáno podle Mildových informací 150 lístků, ale velké množství lidí se dostavilo na poslední chvíli. Můj hrubý odhad návštěvnosti činí asi 230 lidí. A to už je na jednu gymnaziální chodbu přece jen trochu moc.

Co s tím? Přesunete-li pořad jinam, zaplatíte velký nájem, ale hlavně ztratíte to „kouzlo chodby“, o které nám jde od samého počátku našich pravidelných pořadů. Ostatně jeden koncert pro sál s velkou kapacitou před třemi týdny vyprodal jindřichohradeckou Střelnici. Proč tedy druhý takový?

A tak jsme se už loni definitivně rozhodli, že prostor Zpívání na schodech měnit nebudeme, a tomuto předpokladu byla podřízena celá organizace. Její konkrétní realizace se tradičně ujal Milda Vokáč se svojí hudební agenturou za vydatné podpory Města Jindřichův Hradec. Jmenovat všechny dobré lidi, kteří nějakým způsobem přispěli k úspěšnému průběhu večera, by bylo, věřte, nesmírně zdlouhavé. Zpívání na schodech je totiž neopakovatelné právě díky ochotě našich fanoušků, kteří nás podporují tak nezištně, že by nám tu podporu mohla závidět i leckterá profesionální kapela. Cukroví, punč, přeměna chodby v improvizovaný sál, odvezení a přivezení účinkujících, materiálu, napečení dobrot, drobné i velké dárky, vybírání vstupného a prodávání CD disků, světla, předprodej lístků, plakáty a celá řada dalších organizačních „maličkostí“, to opravdu není věcí samozřejmou a někdy ani levnou. Přesto si naši dobrodinci od nás nevezmou ani korunu. Také členové naší kapely věnují Zpívání nezanedbatelné množství času a energie, takže výsledkem pak může být přátelské a téměř neformální posezení s hudbou, kterou máme všichni tak rádi.

Vždycky se nám něco nepodaří a něco zase ano. Letos bych vyzdvihl kvalitní výkony, ukázněnost a obětavost všech účinkujících.

 

Květa Pilná, vedoucí školního sboru našeho gymnázia, byla po vystoupení trochu rozmrzelá. Prý některé skladby vyzněly falešně. No, nevím, nevšiml jsem si. Nehledám falešné tóny a také vím, že při každém vystoupení nějaká ta notička vždycky „upadne pod stůl“. V tom je přece kouzlo živé hudby! Sbor má ale letos za sebou velmi úspěšný rok a je sympatické, že se s odvahou pouští i na netradiční, dosud neobjevená hudební pole. Jeho výkonnost výrazně stoupá, což jsme měli možnost vidět i při jeho třetině večera. Dívky a chlapci měli těžkou úlohu zahájit celý program a vytvořit náladu, na kterou by bylo možno dále navazovat. Odměna diváků ve formě bouřlivého potlesku svědčí o tom, že se své úlohy ujali opravdu se ctí. Členům sboru bych také chtěl osobně poděkovat za pomoc při vynášení židlí a sedadel na chodbu. Odepřeli si tak kousek oslavy konce roku, kterou měli naplánovanou právě na páteční odpoledne, a ušetřili mi tak hodně času, nervozity a fyzických sil.

Naši další hosté, Třeboňští Pištci, potřebují ke svým produkcím hodně prostoru, tady se museli stěsnat na malou část chodby s minimem zázemí. Neměli možnost před vystoupením dostatečně zkoušet a seznámit se tak s akustickými zvláštnostmi chodby. Přijeli však včas, v hojném počtu a velmi zodpovědně zahráli hudbu, která snese minimálně celorepublikové hodnotící měřítko. Za to si vysloužili od diváků dlouhé a upřímné potlesky.

 

Naše kapela přišla poprvé na domácí půdě s vlastním ozvučením. Díky pomoci přátel a díky tomu, že jsme si odepřeli rozdělování symbolických odměn za letošní koncerty, jsme si mohli dovolit ozvučit chodbu vlastní aparaturou. Věřte: Oč je na chodbě gymnázia lepší akustika, o to hůře se zde pracuje s mikrofony a reproduktory. Bylo třeba dopravit naše tóny ke dvěma stovkám párů uší do míst, kde se v různých směrech dost nepravidelně prolíná několik akusticky složitých prostorů. Poměrně dlouho jsme tedy v minulých dnech zkoušeli různé varianty rozestavení reproduktorů a mikrofonu tak, abychom zabránili negativním účinkům zpětné vazby, dlouhé ozvěny a malého „pódia“, a přitom aby náš zpěv byl všude dostatečně slyšet. Snad se nám to podařilo, soudím tak podle reakcí hudebních odborníků, kteří náš koncert na různých místech poslouchali.

 

Zcela zvláštní kapitolou je pak tradičně skvělé publikum. Třeboňští pištci, sbor Zanoty i my jsme jím byli doslova nadšeni. Bylo ukázněné, vnímavé, příjímalo s pochopením některé naše organizační i hudební improvizace, ale dokázalo ocenit podařené momenty, nešetřilo potleskem a podporou. Snad je to právě každý jednotlivý človíček z publika, který svým příspěvkem vytvořil neopakovatelné kouzlo tohoto pátečního adventního večera, za který bych chtěl všem upřímně poděkovat. 

Už dnes se tak můžeme těšit na další společné hudební zážitky, které nám jistě přinese rok 2010.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena