Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


15.12.2009
Pacov 12. prosince 2009

Pacovský Kostel svatého Michaela si dobře pamatuji od našeho loňského vánočního vystoupení. Hráli jsme tam tenkrát bez Nely a poprvé, vlastně neoficiálně, s Klárkou. Byla tam zima. A museli jsme hodně tlačit na hlasivky, abychom celý ten rozlehlý barokní prostor dokázali bez problémů zvládnout. Ale bylo tam skvělé obecenstvo. To jsou mé (možná nepřesné) střípky vzpomínek na loňský hektický advent. Letos byla situace jiná v tom smyslu, že  Nela i Klárka se těšily relativně dobrému zdraví a za mixážním pultem seděl nedostižný Olin s Járinem.

Zpívání v kostele se vždycky trochu liší od podobné produkce v normálním prostředí, pokaždé je jaksi slavnostnější, vážnější, důstojnější. A tak i naši kolegové Třeboňští pištci zvolili poněkud vážnější repertoár, který se více hodí k vánočnímu rozpoložení. Naprosto zřetelně u nich vystupovala do popředí ukázněnost, uměřenost, důstojnost, velebnost tónů, které jednotlivé píšťaly posílaly přes zprohýbané architektonické i myšlenkové barokní roviny k uším pozorných diváků. Místy jsem měl pocit, jako by se zastavil čas: „Nuž, rcete, kde jste tenkrát byla a pod jakými zeměpásy, nuž, rcete, čí jste jaro žila, kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?...“ znějí mi ještě dnes v uších úryvky veršů Antonína Sovy, zatímco tóny píšťal stékají po křivkách pozlacené barokní výzdoby až někam do mého mezihrudí. Koncert Pištců byl pro mne tentokrát opravdu hlubokým zážitkem. Možná i proto, že jsem jeho podstatnou část poslouchal přímo pod kostelním oltářem.

Pomalu, opravdu pomalu jsem se potom dostával z role posluchače do úlohy hudebníka. Ale náš repertoár byl podle mého názoru sestavený také s citem (Milda, Nela a Klárka), Olin s Járinem nám vykouzlili v akusticky složitém prostředí nejlepší možný zvuk, prokřehlé tělo se díky nervozitě brzy zahřálo, takže jsem si nakonec naše vystoupení docela užíval. Jak ta muzika vypadala „zvenku“, to už musejí posoudit jiní. Každý hudebník slyší totiž z monitoru nejvíce svůj nástroj a svůj hlas. Ale reakce pozorných diváků podle mého názoru svědčily o skutečnosti, že jsme zas tak nejhorší nebyli:-)

Po vystoupení jsme se všichni co nejrychleji vydali za svými cíli. Klárka s Mildou do Batelovské „hasičárny“, kde je čekal ještě další kulturní zážitek: Klárčino vystoupení s Markétou Hávovou a vrchol večera, Mošny. Já jsem odvezl Nelu domů, abych se ve večerních hodinách také vydal do Batelova, neboť hudební večer organizovaný benjamínkem naší kapely jsem si nemohl nechat ujít. Ale o něm snad někdy jindy, aby té chvály nebylo v jednom článečku přespříliš:-)

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena