Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


29.11.2009
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky?

Čtvrtek, 26. listopad. Můj dlouho očekávaný den. Náš druhý koncert v Milevsku. Tentokrát s Třeboňskými pištci. A tentokrát také přímo v sále někdejšího Klubu pracujících. Nevím, zda se ještě tak jmenuje a jestli ještě vůbec pracujícím patří. Určitě ano, vždyť byl stavěn pro ně. Jako dítě pracujících rodičů mám s tímto místem opravdu těsně spojené celé dětství a mládí. Na místní pódium jsem poprvé vystoupil někdy v roce 1960. To se ještě lesklo novotou. A já také. Tenkrát vyletěl do vesmíru Gagarin, byl jsem žákem druhé třídy, toho času marodícím s jednou ze svých věčných angín. Uprosil jsem maminku, aby mě na kočárku odvezla na mé životně důležité vystoupení. V bílé košili a s rukama na švech tesilových kalhot jsem tehdy zpíval „Vstávaj, Jano, hore, na baňu klopajú, ak neskoro prídeš, fárať ti nedajú…“ Tehdy jsem se svou písní postoupil až do samotného Písku:-)

A pak to šlo ráz na ráz. Recitační a pěvecké soutěže, estrády, školní představení, divadelní kroužek, studentské zábavy, první ochutnání bigbeatové slasti, nedělní odpolední taneční čaje, maturitní ples… a hotovo, konec, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. A přece téměř ano! Ve čtvrtek 26. listopadu 2009. Jen asi tři kroky od místa, kde jsem tenkrát zpíval. Tak přesně si je pamatuji.

Sál se moc nezměnil, působí už trochu zastarale, ošuntěle ve srovnání s tehdejší nádherou i v konkurenci s jinými místy, kterými jsem se za ta léta prozpíval. Ale to nevadí, vždyť k celému "kulturáku" jsou přistavěné další a další místnosti, klubovny a víceúčelové sálky. Trochu se ten můj „Klub pracujících“ rozrostl do krásy i do objemu.

Přijeli jsme na místo o hodně dříve, abychom tentokrát důkladně připravili zvuk. Olin s Járinem se dnes hrozně moc snažili, protože dobře věděli, co prožívám. Nezopakovali jsme tedy žádnou ze zvukařských chyb, kterých jsme se tady dopustili v létě, nenechali nic náhodě, a proto jsme podle mého názoru mohli zahrát a zazpívat slušně zaplněnému sálu naše písničky bez viditelných chyb. Aspoň mně se hrálo opravdu pěkně. Cítil jsem velkou podporu z publika, která se ještě zvětšila, když Milda ohlásil, že mě právě toto město, toto pódium před osmatřiceti léty poslalo kamsi do světa. Zdálo se mi přímo symbolické, že smím tímto způsobem, tedy vlastními písničkami, s pomocí vlastní kapely (ona mi nepatří, já vím, jsem jen jedním z jejích čtyř rovnocenných členů) a vlastním hudebním přispěním poděkovat za všechno krásné, co jsem mohl v těchto zdech, v celém městě prožít. A tak jen doufám, že si nikdo z diváků nevšiml, jak se mi občas lesknou oči. Snažil jsem se vnější znaky svého dojetí důkladně maskovat:-) Dosti však sentimentality. Chtěl bych ji uzavřít tvrzením, že koncert nezklamal mé očekávání a že bude patřit k zážitkům, na které budu jednou s radostí  vzpomínat.

Při ješitném zdůrazňování svých duševních stavů jsem však pozapomněl, že s námi tradičně vystupovaly i naše spřízněné duše. Třeboňští pištci. Ti, jak už to při našich společných koncertech mnohokrát dokázali, naprosto dokonale naladili milevské publikum (skládající se tentokrát spíše ze starších lidí) do stavu soustředěného vnímání. Troufli jsme si s nimi interpretovat tentokrát hned dvě písně, což nám k mému potěšení oplatili na pódiu sborovým zpěvem a pohybovými kreacemi při mexické písni La bamba. Bylo to příjemné oživení, zkrátka radost! Moc děkujeme.

Jak jsem již napsal, byl to podařený koncert, jsme rádi, že nás „Milevšťáci“ pozvali. Jediným malinkatým stínem na krásném večeru bylo, že u Klárky začaly náhle nastupovat první příznaky chřipky nebo virózy. Všiml jsem si, že najednou nezpívá tak lehce, že na jejím hlase i vystupování je přece jen cítit trocha přemáhání. Snad se podaří nemoc utlumit natolik, aby Klárka mohla bez problémů absolvovat i další koncerty naší vánoční šňůry.

Někdy se zdá, že muzikantský život je jednoduchý, primitivní. Auto, šatna, scéna, šatna, hotel nebo restaurace, auto… a zítra nanovo. Omyl! Mně osobně muzika přináší tolik námětů k přemýšlení, tolik estetických podnětů, tolik dobrodružství, citu, překvapení, napětí, harmonie, poznání, dobrých přátel… že mi toho tolik nemůže nabídnout ani tisíc programů na televizním ovladači.

Pavel

 


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena