Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


19.11.2009
Dačické pocity

Dačice. Kulturní dům ve stylu šedesátých let, na první pohled trochu socialistická architektura, na druhý pohled pořádné bludiště. Nejen podle vzhledu, ale i podle využití jsme se octli v pravém centru dačického kulturního dění. Všechny prostory jsou mimořádně účelně zařízené, vybavené a udržované. Přivítal nás prostorný sál s umělecky vyvedenou oponou, spoustou všelijakých páček, tahátek, spouštítek a vůbec důmyslných udělátek pro potřeby divadla. Však také v Dačicích je skvělý ochotnický soubor, a to se raději vůbec nechci rozepisovat o tradičním hudebně divadelním festivalu Dačická kostka. Království Olina Svobody, vynikajícího hudebníka, divadelníka, zvukaře, vedoucího městského kulturního střediska. Zkrátka našeho Olinka, jak mu se zasněným pohledem říkají naše zpěvačky (minulé i současné). A ovšem i Járinka. Jeho asistenta, hudebního spoluhráče, pomocníka, bedňáka…

Olinek s Járinkem nás přivítali jak jinak než optimistickým úsměvem, opatrovatelskou starostlivostí a nakažlivou vstřícnou činorodostí, pramenící z každého jejich pohybu či gesta. Zkrátka nádherná dvojice do večerníčku. Olinek a Járinek. Pat a Mat:-)

Měli jsme připravenou šatnu (včetně kávy), abychom si mohli ještě v klidu, než se připraví sál a pódium, přehrát některé skladby pro večerní vystoupení. Jedinou nevyřešenou věcí bylo, kde hrát. Když do velkého sálu přijde málo lidí, bude to trapas. Když do malého sálu přijde hodně lidí, nevejdou se. Mudrovali jsme, mudrovali, počítali všechna pro a proti, až nakonec Járinek nekompromisně rozhodl: „Hrajte ve velkym, né?“ A bylo všechno jasné.

Zatímco oba starostliví pořadatelé připravovali sál a rozestavovali ozvučení na pódiu, my jsme se v klidu odebrali do šatny a asi hodinku „čistili“ nejasná hudební místa = zvětšovali vlastní nervozitu:-)

Ještě zvuková zkouška na jevišti - a dost, jde se na zákusky nebo se z toho zblázníme. Ze zákusků se nakonec vyklubala topinka a „smažák“. Nezklamala pouze Nela s pořádnou palačinkou.

Mezitím dorazili Třeboňští pištci. Neuvěřitelné: zase v jiné sestavě. Ještě jsme je během našich společných koncertů neslyšeli hrát dvakrát ve stejném obsazení. Ale už při jejich zkoušce bylo vidět, že jsou všichni velmi dobří muzikanti, protože se všemi změnami, prohozy, zástupy, změněnými hlasy, přearanžovanými mezihrami a improvizovanými sóly se vyrovnali opravdu mistrovsky. A to vůbec nemluvím o obtížnosti jednotlivých flétnových partů. Jo jo, opravdu důkladná muzikantská škola kapelníka Václava Šimečka. Vašku, nevěřím, že letos končíš, jak už několik let avizuješ. Tebe budou muset odstřelit, Ty bez těch svých píšťaliček vůbec nemůžeš existovat. A je to dobře, já Ti to přeju, závidím a chtěl bych se Ti podobat!

Po tak důkladné přípravě a všestranném organizačním zajištění nemohl koncert dopadnout jinak než výborně. Myslím, že v tomto hodnoceni jsem zajedno s ostatními „Taky“, s Pištci a koneckonců i s diváky. Hrálo se nám výborně. Lidí se sešlo dost a nádherně reagovali (to je pro nás pokaždé ohromně motivující), Olinkův a Járinkův zvuk snese i ta nejpřísnější měřítka. Ze svého místa jsem slyšel ideálně všechno, co jsem potřeboval slyšet, zejména svůj zpěv jsem měl v odposlechovém monitoru nastavený  krásně čitelně. Spokojeně se tvářil i Vašek Šimeček se svým teamem, vždyť po právu sklízeli bouřlivý divácký aplaus po každé skladbě. A tak jsme si při našem přídavku dovolili zariskovat a zahrát nově aranžovanou skladbičku jménem Závist. No, pravda, tu a tam mi nějaká notička „utekla pod stůl“, ale celkový dojem byl na první navučený pokus vcelku uspokojivý.

Když jsem se po koncertě vracel podzimní mlhavou nocí sám autem na svoji chaloupku, zažíval jsem neobvyklý pocit příjemného vyčerpání, uvolněnosti, vyrovnanosti. Asi jako po masáži, po pěkném svezení na lyžích v čisté přírodě, po dokonale prožitém filmu či divadle. Po milování. Léčivé účinky hudby:-)

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena