Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


12.11.2009
Vorlovy

Ve čtvrtek 29. a v pátek 30. října jsme zas jednou zmobilizovali své síly a trochu pozkoušeli. Původně jsme chtěli jet k Tondovi na statek, abychom si vynahradili „tábor“, který se letos z časových důvodů nemohl uskutečnit, ale nakonec z toho sešlo. Škoda, tradiční soustředění nám letos chybí, potřebovali bychom ho jako sůl, ale program je vážně nabitý. Trochu jsme si zopakovali nacvičené skladby, upřesnili termíny a prohrabali archiv, respektive zásobárnu nových písniček. Leccos se našlo, uvidíme, jak to dokážeme zužitkovat.

Na noc jsme se rozjeli do svých domovů, abychom se brzy ráno zase sešli ve sborovně gymnázia a pokračovali ve zkoušce. Klárka to má do Batelova daleko, a tak spala u Nely v Deštné. Výsledkem bylo, že dívky přijely ráno ospalé jak koťata. Celou noc totiž prodrbaly:-)

Ale práce nečeká, pustili jsme se s vervou do nových písniček. Některé z nich se pokusíme zahrát už v pondělí 2. listopadu na schodech. Zkoušku krátce přerušila jen paní Marta Mládková, která mi přímo do sborovny přišla vytáhnout operační stehy na břiše. Záběry, které Milda umístil do Galerie, tedy nejsou ze sadomasochistické seance, ale z první veřejné anatomie konané na Gymnáziu Vítězslava Nováka. Aspoň tedy vidíte, do jaké hloubky pitváme náš přednes:-)  Trochu se jen bojím následků. Je přece známo, že doktoru Jesseniovi při popravě na Staroměstském náměstí nejprve vyřízli jazyk, což by byl věru smutný konec zpěváka nebo zpěvačky Jentaktaku:-)  Jinak, poslušně hlásím, se nic zvláštního nestalo kromě toho, že se Nele udělalo v průběhu nahrávání jedné skladbičky špatně. Klárka nám možná přivezla z Budějovic mexickou chřipku.

Ale všechno jsme zdárně překonali a mohli vyrazit na Vorlovy na tradiční sešlost členů letní kachní expedice (letošní léto v Nízkých Tatrách). Setkali jsme se tady s tradiční partou, a dokonce i s Míšou Vadovou, jejím manželem Sašou a dcerou Helenkou. Vede se jim dobře, Helenka vypadá jako spokojené dítě, kterému se dostává veškeré péče. Pozdě večer jsme samozřejmě trochu pohráli a pozpívali (to už Vadovi museli odjet domů). Hudební úroveň ale tentokrát nebyla valná, protože jsme si všichni měli hodně co povídat, takže soustředěnost na „umění“ šla trochu stranou. Přesto jsme si užili příjemný večer v okruhu starých známých. Naše strastiplná pouť pak končila dlouho po půlnoci, do svých domácích postýlek jsme uléhali spíš časně k ránu.

Sobota a neděle byla určena k rekonvalescenci, v pondělí zas hurá na schody na Schody.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena