Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


26.10.2009
Instalatéřina

Je to podivuhodná termiologie. Instalace pana faráře. Člověk by se nejraději opatrně zeptal, co že to vlastně na faře nefunguje. „Ale kdepak,“ odpověděli by s pohledem plným shovívavosti věřící, „náš nový duchovní bude přece sloužit první bohoslužbu:-)

Bylo pro nás ctí, že jsme byli vyzváni, abychom ve Strmilově k této příležitosti zahráli v místním evangelickém kostelíku svůj úplně obyčejný koncert. Přijeli jsme, když slavnostní bohoslužba právě končila a její účastníci se odebrali k občerstvení. Měli jsme alespoň dostatek času a klidu, abychom si připravili nástroje, domluvili se sympatickým oslavencem, panem Frühbauerem, všechny organizační podrobnosti a mohli začít.

Měl jsem obavy, že se mi nebude hrát moc dobře. Nebyl jsem ještě zcela fit po chirurgickém zákroku, ale hlavně se jako nevěřící stále ještě necítím na církevní půdě ve své kůži. Jenže jsem zažil zas to příjemné překvapení, které mne potkává pokaždé, když hrajeme pro evangelíky: prostota, přátelské jednání, vstřícnost, uvolněnost, vtipná nápaditost, dobrá nálada, účelnost, absolutně žádná omezení, posluchači pokaždé pozorně naslouchají, i malé děti se chovají tiše, na tvářích lidí je vidět, že přemýšlejí o zpívaných textech, jakási vnitřní spřízněnost, otevřenost, která ovšem není dána autoritou, nýbrž radostí z pospolitosti. V jednoduchých konturách svatostánku, který v mnohém působí jako klubovna, mi taková atmosféra mnohem víc koresponduje s mým reálným životem, a proto se mi zdá pokaždé zvlášť působivá. Může to být i v kontrastu některými jinými církevními akcemi, při kterých jsme třeba museli naše skladby urychleně přetextovat (čímž se úplně změnil jejich smysl), abychom jimi nevyvolali pobouření zejména na vyšších místech.

No, zdá se mi, že se začínám plést do věcí, kterým absolutně nerozumím, a tak bych se rád omluvil všem, kterých jsem se ve vyjadřování svých laických dojmů dotkl. A asi by také nebylo od věci, kdybych se soustředil spíš na muziku než na teologicko-filosofické úvahy: Hrálo se nám moc hezky, kostelík má výbornou akustiku. Potíže snad trochu činilo jenom dlouhé echo, které zřejmě při nazvučení mé kytary ztěžovalo poslech našemu „pravému křídlu“, tedy Klárce a Mildovi. Já jsem nic nevnímal, hrálo se mi opravdu moc krásně, snad to bylo i tím, že jsem byl po týdenním „absťáku“ na hraní už pořádně natěšený, ale také tím, že jsem ve tvářích posluchačů četl opravdu nefalšovanou odezvu. Koncertovali jsme asi hodinu. A snad protože jsme se zřekli jakékoliv náhrady za naše vystoupení, byli jsme odměněni „výslužkou“ v podobě nejrůznějších dobrot ze slavnostního stolu. Zrovna je dojídám, když píšu tento článek.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena