Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


28.07.2009
Folková růže 2009 - náš koncert na nádvoří

Folková růže je pro mne vždycky záležitostí extrémně namáhavou. Fyzicky i duševně. Vynechám-li všechny další povinnosti, zdá se mi silně omezující, že od 12:30 přinejmenším do 19 hodin musím být každý den na Muzeu, kde mám na starosti tamní scénu. Musím z Muzea odcházet poslední a před tím dohlédnout na vzorné uklizení celého jeho prostoru.

Abych mohl večer vystupovat na zámku, musím mít tedy tento den důkladně připravený téměř minutu po minutě.

Letos kupodivu poprvé tento můj závod s časem probíhal až neuvěřitelně klidně. Časový pořad na Muzeu se díky ukázněnosti účinkujících kapel podařilo přesně dodržet, můj zlatý team pomocníků pracoval rychle a přesně, takže ve čtvrt na osm jsem mohl zamykat hlavní bránu Muzea. Dokonce i Jupp tentokrát zařadil naši kapelu blíže ke konci programu, takže jsem měl relativně dost času umýt se převléknout, zhltnout na štábu ještě v rychlosti něco k večeři, připravit si věci a v zahradě u rondelu se s Nelou a Klárkou trochu rozehrát a rozezpívat. Začal jsem se na naše vystoupení těšit, což se mi v poslední době na Folkové růži až tak často nestává. Už při rozehrávání jsem však zpozoroval, jak se na nebi za rondelem honí kovově šedé mraky.

Začínal jsem se obávat, že bouře asi zasáhne právě nás.

Na pódiu pod zámeckými arkádami se zatím pomalu střídá kapela za kapelou. Právě nastupuje Jana Šteflíčková. Během jejího vystoupení si pomalu připravuji obě kytary, kombo, stojany, DI-box a jiné potřebné propriety dozadu na pódium. Při střídání je už jenom posunu k přidělenému mikrofonu, abych byl co nejrychleji připraven hrát.

A právě v té chvíli přichází několik prudkých poryvů větru, který málem smete baldachýny, umístěné vedle pódia, do hlediště. Naštěstí pořadatelé jsou v pohotovosti, a tak upevňujeme neposlušné stánky ke sloupům arkád. A je to tady a už se dočkali... Vítr se stáčí, průchodem v arkádách se žene pod plachtu pódia vichřice. Blesky křižují oblohu, teď najednou uhodilo někde hodně blízko. Takovou bouřku jsme na Růži zažili naposledy při prvním ročníku, ale to nebylo v průběhu koncertů. Kluci od pořadatelů jsou úplně promočení, zmrzlí a vysílení, jak v dešti a větru drží a zachraňují, co se dá. Po kamenech nádvoří stékají v peřejích proudy vody. Kdyby výška vodní hladiny dosáhla deseti centimetrů, odnesou to pojistky pod pódiem.

Pomáhám bedňákovi Markovi posunout odposlechy, mikrofony, kabely a elektrické prodlužováky mimo dosah přívalů vody. Pódiová střecha z pogumovaného plátna zatím drží, jen je nutno ji občas nadzvednout smetákem, aby se vylila voda, která se kvapem hromadí v prohlubních napnutého plátna. Přikrývám své kombo židlí, ukládám kytary zpátky do pouzder, zajišťuji proti vodě také aparát Jany Šteflíčkové. Diváci se schovali pod arkády nebo do průjezdu. Marek koštětem chvíli zametá podlahu, chvíli vytlačuje vodu ze střechy. Stále máme zvukové spojení se zvukařem Pájou Jindrákem, který se snaží uchránit mixážní pult. Odmítáme tedy názor, že by se mělo pokračovat bez zvuku v rondelu. Déšť a vítr totiž asi po nekonečné půlhodině přece jen ztrácejí svou sílu a zvukař Pája hlásí, že za deset minut může koncert pokračovat.

Poslední zoufalý nápor přírodních živlů. Neuvěřitelné, přežili jsme! Díky perfektní práci Páji, Marka, pražských i hradeckých pomocníků, díky ukázněnosti diváků. Stavíme zas mikrofony a odposlechy na své místo. Marek kontroluje hlavně zásuvky elektického proudu. Vše se zdá bezpečné. Můžeme se s kapelou nazvučit, koncert, pokračuje, diváci zaujímají svá místa v hledišti, všechno začíná běžet, jako by se nic nebylo stalo. Jsem trochu promrzlý, obávám se, že to na mé hře bude znát. Ale zároveň je mi jasné, že diváci tohle všechno vydrželi kvůli muzice a teď je na nás, aby dostali její pořádný díl. Zaslouží si ho a já mám pocit, že do toho musím dát srdce. Hned na začátku zaznamenávám Mildovy technické problémy s harmonikou a hned na to s basovou kytarou. Ach jo, co nás ještě dneska potká za smůlu! Ale vše se rychle vyřeší, zase se soustřeďuji na hudbu a zas překvapeně sleduji, že diváci si naše písničky zpívají s námi. Jsou vážně zlatí, stejně jako Pája za zvukem, Marek u beden nebo kluci a holky z mého či Pinďova pořadatelského teamu. Dohráli jsme a myslím, že docela dobře. Připravili jsme slušnou náladu pro Jablkoň a Druhou trávu, takže opravdoví profíci mohli hektický večer už v klidu dotáhnout do příjemného konce.

Pro mne to byl festivalový den plný překvapení, ale také důkaz kvality pořadatelského sboru. To pořadatelé jsou pro mne hlavními hrdiny dne, před jejich uměním a obětavostí se hluboce skláním. A také před diváky.


Na koncertě byl také můj osmdesátiletý táta. Podruhé v životě na mém koncertě a na Folkové růži. Přijel z Budějovic v pekelném poledním parnu, vydržel pozorně poslouchat celý program Muzea a nechtěl ani slyšet, že bych ho po bouřce odvezl domů. Byl nadšený z Jablkoně. Na další Růži chce rozhodně přijet zas. Když byl při dešti spolu s ostatními schovaný pod arkádami vyslechl a tlumočil mi následující, pro mne docela úsměvný úryvek rozhovoru. Žena hubuje svého muže:

„Vidíš, já jsem ti říkala, že nemáš kupovat lístky na dva dny.“

:-) :-) :-)

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena