Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


14.07.2009
Letní šňůrečka - koncert na Zahradě

Páteční ráno nás zastihlo ospalé a trochu rozmrzelé, protože stále ještě neodezněla únava ze Slovenska a navíc pod okny ubytovny probíhá od šesti hodin diskuze občanů shromáždivších se k víkendovým nákupům. Představovali jsme si, že se pořádně vyspíme, ale zas to nevyšlo. No, co se dá dělat. Každý sám se vydáváme shánět snídani a trochu se zkulturnit před návštěvou vybrané hudební společnosti. Nela s Kubou a Klárka vyrážejí do festivalového areálu, Milda a já volíme obchod se smíšeným zbožím v přízemí. Posléze se Klárka vrací a podle včerejší dohody trochu zkoušíme některé nové písničky. Nela přichází později a společně si přezpíváme dnešní repertoár, abychom na odpoledním koncertě byli jistější. Mně se zkouška docela hodí, protože si potřebuji znovu zvyknout na koncertní kytaru. Na Slovensku jsem totiž hrál na starší, která má jiné struny i jinou šířku hmatníku. Jsem však už docela rozpačitý nad skutečností, že každý z nás je nějak podrážděný a že nám dělá potíže vzájemná komunikace. Lehká ponorka. Proto se zkoušku nesnažíme zbytečně protahovat a raději si před koncertem jdeme každý po svých. Já se stavím v restauraci na oběd. Tam potkávám členy kapely Mošny a s podivem zjišťuji, že jsou na tom s ponorkou podobně jako my. Že by to dusno?

Ale už je čas. Platím a vyrážím nahoru na Zámek, abych byl na místě včas, naladěný a rozehraný. Tentokrát mi totiž opravdu nic nebrání v tom, abych se na naše vystoupení připravil se vší parádou. V prostoru vyhrazeném pro muzikanty jsou již připraveny všechny naše věci, které sem přivezli a nanosili Milda s Klárkou. Připravuji si kombo, ladím kytary a procházím si své obtížnější hudební pasáže. A je tady nástup na scénu. Libor Nalezinek naši kapelu dobře zná z loňska. Považuji jej za dobrého zvukaře, znám jeho pečlivost z Folkové růže. Zvučí totiž naši scénu na muzeu, kterou mám každoročně na starosti. Své pověsti nezůstává dnes vůbec nic dlužen, v krátké době jsou všechny dráty tam, kde mají být, a my můžeme začít. Hned po prvních taktech zjišťujeme, že zvuk je bezvadný, a můžeme se tedy soustředit jenom na přednes. Diváků přibývá a za chvíli je zámecký sál nabitý. Je to pro nás v konkurenci ostatních scén dost velkým vyznamenáním. Zpívání a hraní nás baví, diváci jsou úžasní, nálada výborná, kontakt bezprostřední. Jo!! Jo!! Tak má vypadat koncert! Konečně po tolika letech hrajeme na Zahradě uvolněně, bez rušivých elementů, jak bychom si to představovali. Zámecká scéna nám opravdu sedí. Dohráli jsme a za bouřlivého potlesku opouštíme pódium. Bezva. Tak ta naše ponorka byla přece jen k něčemu dobrá.

Ještě pár fotografií na památku, ještě najít Mildovy klíče od auta, uložit věci a máme volné odpoledne pro sebe.

Konečně se tedy dostávám k tomu, abych si v klidu popovídal s několika přáteli. Pak se vydávám obhlédnout další scény. Dění na Kapličce mě nezaujalo a asi nezaujme, pokud z ní v budoucnosti nezmizí pivní stánky. Proč jenom sem tihle lidé jezdí? Vydávám se k hlavní scéně, zastavím se na chvíli v bufetu, abych zahnal hlad a poklábosil se známými. Pak se vydám do „amfíku“. Tam právě hraje Druhá tráva s Pavlem Bobkem a musím říct, že je to koncert, který mě okamžitě vtáhne. Tak to ano, tomu říkám muzika hraná srdíčkem! Škoda, že je tak brzy konec. Dál nastupují Žamboši, ale jejich působení na této scéně mi nějak uniká. Nejsem schopen jejich hudbě porozumět a vstřebat ji. Nelíbí se mi ani zvuk. Sedíme totiž s Nelou na kraji hlediště (uprostřed už není místo), kde je kvalita poslechu opravdu mizerná. Nu což, pomalu se zvedáme k odchodu. Zítra budeme brzy vstávat, čeká nás cesta na Kuks a do Dvora Králové.

Celkem mám ze Zahrady dojem jakési velké pouti, kde už téměř nejde o hudbu. Je to, prosím,  můj názor, který nikomu nechci vnucovat, ani si nedělám nárok na jeho správnost. Ve folku a příbuzných žánrech jsem totiž vždycky hledal především písničku. Takovou, kterou bych se rád naučil, pak ji pro sebe nebo pro někoho s chutí zazpíval a tím ji „poslal dál“. Že by právě v tom byla v době MP3 přehrávačů moje chyba? Taková písnička ovšem musí mít čitelnou melodii (neutopenou v neidentifikovatelném hluku) a slova. A ta slova přece jen musejí být aspoň trochu o něčem. Jestliže tyto podmínky jsou splněny, jsem schopen vnímat skladbu uceleně. A pak je mi jedno, do jakého žánru, do jaké škatulky jejího interpreta zařadím.

A ještě jednu poznámku k Zahradě. Základním požadavkem na velkém festivalu je ZAUJMOUT. A v tom je to prokletí! Snaha zaujmout jde u řady interpretů až za hranici mého vkusu (vulgárnosti, chování na jevišti, oblečení…). Vždyť čím chcete zaujmout dav, skládající se z tak velkého počtu jedinců ovlivněných (sponzorským!!) fenoménem dobré nálady, tedy alkoholem všeho druhu?

I když jsem měl oprávněný dojem, že náš koncert lidé sledují s potěšením, asi jsme davy nikterak výrazně nezaujali. Nemrzí mě to ani trochu. Naopak mě opravdu upřímně těší, že jsme rozhodně nepřispěli k tomu, co jsem si výše dovolil nazvat prokletím velkých festivalů.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena