Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


25.03.2009
Co se dělo v pondělí před Novákem
Pondělní Zpívání na schodech slibovalo radost hlavně těm, kteří se ve folkové hudbě alespoň zhruba orientují. Návštěvnost tedy byla co do počtu průměrná, co do skladby převažovali „fajnšmekři“.

Sám jsem se těšil na všechny tři části programu. Na nás (abych začal neskromně), že si zas po čase pěkně zahrajeme doma a navíc v nové sestavě. Na duo Drc, s kterým jsme před dvaceti lety soupeřili na Portě a každý jsme si odnesli jednu cenu. A samozřejmě na Pavlínu Jíšovou a její novou sestavu poskládanou ze známých tváří.

Těsně před koncertem, než jsme začali připravovat naši improvizovanou koncertní místnost, jsem ještě s dívkami trochu pozkoušel, abychom zpřehlednili některá nejasná místa. Myslím, že jsme udělali dobře, protože se nám pak hrálo docela hezky, uvolněně. Z mého místa jsem pochopitelně slyšel spoustu herních nedostatků (včetně mých vlastních), ale zdálo se mi, že tento způsob muziky bude asi onou cestou, po které bychom se mohli vydat do budoucnosti. Potvrdily mi to později i ohlasy diváků (písemné i ústní). Hrálo se mi hezky, opravdu jsem si koncert „užíval“, jak to přesně vystihl jeden z nich.

Vždycky jsem záviděl lidem, kteří mají delší titul než jméno. Třeba můj učitel anatomie na vysoké škole. Považte: PhDr Bok. Není to krása, není to přímo symbol vzdělanosti? Jenže se jménem Jarčevský bych snad musel i přespávat v regálech knihoven a nechat si přidělit signaturu. Nebo změnit kapelu. Třeba Dr C. To by, panečku, znělo! Má to tak někdo čich na jméno. Drc-enti ovšem předvedli skvělou muziku. Líbil se mi hlas manželů Švejkarových, Hančin výraz, dynamika, Honzův jednoduchý, ale přesně zahraný kytarový doprovod, který dokonale slouží písničce, komunikace obou muzikantů s diváky i mezi sebou. Všechno krásně přirozeně čisté, upřímné, počínaje texty, konče vystupováním. Pohlazení po duši.

Co říci k Pavlíně a její kapele a přitom nepopsat dvě stránky. Především chci zdůraznit, že před kolegu Vítězslava Nováka  :-) se tentokrát postavila sestava skutečných profesionálů. A to v dobrém slova smyslu. Kapelka je postavená na trojici špičkových hudebníků (Pavlína Jíšová, Pavel Peroutka-kontrabas, Jakub Racek-kytary). Každá notička, dokonce i každá pomlka, kterou někdo z nich zahraje či zazpívá (No jo, jak vlastně zazpívat pomlku?:-)), je pro mne docela slušnou hudební učebnicí. V tomto smyslu jsem tedy nestačil hltat různé podněty. Adélka Lounková, která z celé skupiny má nejmenší hudební zkušenosti, přitahovala můj pohled samozřejmě především díky své kráse, ale také díky rozpačitému chování, které svědčí o tom, že v této sestavě ještě nezdomácněla. Nedivím se jí a v žádném případě jsem ji nevnímal jako rušivý element. Naopak. K projevu skupiny přispívala velmi pěknými texty a melodiemi, zajímavým hlasem, intonačně čistým zpěvem (dokonalá kopie své maminky) a stále se lepšící kytarovou technikou (párkrát jsem ji už leckde slyšel hrát). Myslím, že účast v tomto hudebním společenství je pro Adélku poctivým základem do jejího budoucího muzikantského života. Má ho zcela jistě před sebou, pokud nepodlehne nástrahám, které čekají na každé dítě slavných rodičů a s nimiž je velice nesnadné se vyrovnat. Pavlína a přátelé v tomto složení na mne působili velice sympaticky a také podnětně.

Po takových koncertech se mi stává, že na prázdné noční chodbě gymnázia musím vzít ještě na chvíli do ruky svoji kytaru a aspoň půl hodinky hrát, aby ta radost aspoň trochu odezněla a já mohl usnout. Přesně tak tomu bylo i v pondělí. Za ten dárek děkuju nejen všem devíti muzikantům, s kterými jsem měl tu čest spolupracovat, ale také padesátce tradičně skvělých diváků.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena