Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


22.03.2009
Najděte si na mapě Brtnici

Správně, u Jihlavy. Jenom místní znalci vědí, kde vlastně toto městečko leží. Další koncert v neznámém prostředí. Až když přijíždíme na místo, uvědomuji si, že jsem tady už někdy byl. Krásný zámek, klášter, citlivě upravené náměstí, spousta stavebních prací svědčí o tom, že se jednou Brtnice promění v kouzelý kout.

Ukládáme si věci v malém divadelním sále, který svojí skromností v lecčems připomíná dobu F.L.Věka, ale je útulný, má bezvadnou akustiku a vítají nás v něm sympatičtí pořadatelé. Pódium je již téměř připraveno, mistr zvuku řeší poslední problémy. Přicházejí kluci Nestihači a Pavel Pokorný. Všichni se nazvučují a my s trochou obav pozorujeme, co se z reproduktorů ozývá za zvuky. Náš problém je ale v tom, že se nazvučit nemůžeme, protože před námi budou tančit členové místního country spolku. A ti potřebují mít k dispozici celé podium. A tak jenom zkoušíme, zda linky našich nástrojů vůbec fungují.

Pódium je volné, diváci přišli, tombola připravená, první účinkující také, zvuk funguje, josefský program 19. března může začít.

A začíná se pěknou polkou od podlahy v country provedení. Stylové oblečení, úsměvy, krásně zvládnutý taneční krok i choreografie. Bouřlivý potlesk je oprávněný.

Pavel Pokorný to má po takovém "odvazu" těžké, ale není to žádný začátečník. Dokáže nás zaujmout čistým zpěvem, pěkným přednesem, poutavým vyprávěním i zajímavými texty. Jeho dvacetiminutovka utekla jako voda.

A zase tanec, tentokrát klasické country. Opět jiné převleky a opět úspěch. Není se čemu divit, v každém pohybu tanečníků a jejich partnerek je vidět spousta práce.

Nastupuje duo Nestíháme a zároveň nastupuje k frontálnímu útoku hlad, který ochromil všechny mé smysly. Odcházím do šatny na kávu a tatranku, abych se dostal z nejhoršího. Tam prohodím pár slov s Nelou a Kubou-chůvou, kteří právě přijeli z Prahy a vypravují mi, co všechno si dali cestou k večeři, jak jim to chutnalo a že teď mají v bříšku jako v pokojíčku. Sadisti! :-) Raději odcházím zpět do sálu, kde končí svou produkci Nestihači. Vychutnávám originální harmonie, pěkně ladící mužský dvojhlas a expresivní způsob přednesu. Tak, správně, ještě přídavek.

Do třetice tanec, tentokrát step opět ve stylu country. Sleduji obě tanečnice zblízka ze zákulisí a nechápu, jak těma nohama vlastně kmitají, aby to všechno rytmicky tak přesně sedělo.

Konečně jdeme na scénu. Máme deset minut na celé rozložení věcí a nazvučení. Zvukař nás nezná a ani my v této sestavě ještě neoplýváme jistotou a přesvědčivostí. Sázíme tedy všechno na jednu kartu: Během první skladby se to nějak vyladí. A vyladilo! To jsme opravdu nečekali, mistr svému řemeslu rozumí. Ještě poprosíme o drobné změny v proporcích odposlechů a koncert může v klidu plynout dál. Máme dost prostoru, tak hrajeme snad 45 minut, ani jsem to nestačil sledovat. Rádi přidáváme, neboť „naši Brtničané nám rozumějí“ :-)

Milda ještě losuje tombolu a po jejím skončení přidáváme poslední skladbu. "A tak se vracím zpátky domů strání". Tahle písnička se nám tedy moc rytmicky nepovedla, aspoň můžeme zpytovat svědomí.

Případnou depresi z rozhozeného rytmu ale dokonale spláchla výborná večeře včetně pivíčka a zákusečku. No, není na světě krásně? Kdopak by se depky bál :-)

Neradi se loučíme, slibujeme si brzký návrat do tohoto krásného městečka a příjemného prostředí klubovny místních hasičů. Ta je mimochodem přímo přecpaná cenami, získanými za vítězství v různých soutěžích. Tihle hasiči asi umějí, a dokonce si svého záslužného koníčka jistě užívají, jak o tom svědčí krásně vedená kronika.

Tak vida, co člověk všechno díky kytaře nezjistí :-)

Neprohrnutými cestami jsme domů přijeli asi v jednu hodinu v noci. Parrrrráááááda!

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena