Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


15.03.2009
Deset let Hříběckého budíku

Hříběcký budík slaví deset let svého trvání. Dokonce Karel Koch, což je "otec zakladatel", vydal k tomuto desátému výročí cédéčko, zachycující v průřezu nejzajímavější nahrávky koncertů celého desetiletého období.

Jako pravidelní budící se spáči jsme také byli pozváni, abychom jubilejně zahráli. Takovou nabídku přece nelze odmítnout!

A tak jsme vyrazili. Nejprve do Batelova k Šimkům, kde jsme vydatně pozkoušeli, ocenili skvělé čokoládové řezy s náplní a posilnili se kávou a dobrým vínečkem. Ještě bychom rádi poseděli, ale nervózní Karel už telefonoval, kde se zas flákáme:-) Co se tedy dalo dělat!

V 18 hodin 17 minut jsme byli na místě, rychle vybalili nástroje a šli se zvukově nazkoušet. Mistr zvuku Olin Svoboda nás dobře zná a i s naší pozměněnou sestavou si bez problémů poradil, horší ovšem bylo, že po nás se začali nazvučovat Roháči, takže se zvukařské šavle znovu rozházely po celém Olinově mixážním pultu. Jenže to už je na festivalech normální.

Večer zahájil svou půlhodinkou Jirka „Fox“ Juránek. Zazpíval několik písní ze zajímavými texty i melodiemi a řekl bych, že publikum přijalo jeho vystoupení s povděkem.

My jsme zatím v zákulisí svědomitě zvětšovali nervozitu:-) Není se čemu divit, vždyť to bylo naše třetí vystoupení v nové sestavě a z některých nejasných hudebních momentů, které jsme objevili při odpolední zkoušce, nám také nebylo zrovna do smíchu:-) Nejvíc nervózní samozřejmě byla Klárka, která měla v programu tentokrát hodně nových prvků. Musel jsem jí dokonce rozkázat, aby přestala být bledá:-)

Po Jirkovi jsme tedy přišli na řadu my. Museli jsme nejprve najít a znovu pozapojovat své nástroje na pódiu. Rozhozený zvuk se samozřejmě projevil v první skladbě, která se nám rozjela rytmicky, ale vydrželi jsme to my i diváci. Olin mezitím "pochytal" všechny nástroje a zpěvy, také my jsme si po první skladbě řekli, co potřebujeme, a tak jsme se od této chvíle mohli s důvěrou ponořit do „umění“. Myslím, že se nám vystoupení docela zdařilo, soudím tak podle potlesku, reakcí diváků i toho, co jsem sám ze svého místa slyšel. Nechci to zakřiknout, ale tu a tam nějaký takt už začíná znít docela slibně:-)

Po nás obsadil pódium Jarda Matějů. Už jsem ho dlouho neviděl ani neslyšel. Říkal mi, že stejně jako Nela ještě doléčuje zlomený bederní obratel a že se ještě necítí úplně v pořádku. Zahrál pouze jednu písničku ze svého tradičního repertoáru a zbytek času vyplnil vtipným povídáním. Řekl bych, že to byla škoda. Jarda totiž zatraceně „umí“! No, snad příště.

Hlavní hvězdou večera  měl být Vojta „Kiďák“ Tomáško a Ríša Melichar. Protože však Vojta kvůli hlasové indispozici nepřijel, přivezl s sebou Ríša z Plzně známou skupinu Roháči. Neslyšel jsem celé jejich vystoupení, protože jsem po výměně stráží na pódiu uklízel a balil svůj „cajk“. Neušlo mi však, že se aranžemi, intonačními záležitostmi a rozdělením úkolů pro jednotlivé nástroje zabývají velmi detailně a pečlivě. Na jejich projevu to bylo znát.Viděl jsem závěr jejich bloku a musím uznat, že se divákům velice líbili, takže ti si nekompromisně vytleskali tři jejich přídavky.

Ostatně na adresu diváků bych chtěl dodat, že všichni účinkující si pochvalovali jejich hudební vyspělost, jejich takt a sympatické reakce.

Po výborné večeři jsme se všichni spokojeně rozjížděli domů, takže v postýlce jsem se octnul tentokrát neobvykle brzy. Už v jednu hodinu po půlnoci:-)

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena