Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


26.02.2009
Ulita padla nám jak ulitá

Do Blanska musíme cestovat zase přes Vysočinu. Jako by toho včera v tom sněhu nebylo dost. Po skončení pracovní doby tedy hbitě vyrážíme směr Brno. Cestou nabíráme Klárku. Nelu nám obětavě z Prahy přiveze Kuba. Ještě že ho máme, tedy ještě že ho má Nela. Scházíme se u jedné benzinové pumpy blízko Brna, lehce povečeříme a poskládáme sebe i věci do auta. Nela ještě po úrazu cestuje s obtížemi, a tak potřebuje mít speciální úpravu předního sedadla. Nemožné se podařilo, za chvíli se soukáme z Mildova Dráčka ven před čajovnu Ulita. Na místě jsme poměrně včas, dnes se hraje bez zvukaře.

Sál přiléhající k čajovně není ani velký, ani malý, je možné ho krásně „uhrát a uzpívat“ a má výbornou akustiku. Ostatně celý prostor je pro mne velice zajímavý. Někde ve tmě pod sněhem tuším školní hřiště s běžeckou dráhou, klubovna asi zabírá prostor někdejších sportovních šaten z dob, kdy byl ještě pohyb pro mladou generaci atraktivnější záležitostí. Provozovatelé čajovny se tady zřejmě hodně nadřeli, aby standartní zděnou krabici přeměnili v příjemné a kulturní prostředí, do kterého lidé přicházejí rádi a pravidelně. Je vidět, že se tu pořád něco děje. Takový sídlištní ostrůvek klidu, pohody, rozptýlení, poučení, pospolitosti. Plakáty a fotografie na stěně připomínají, jak významné osobnosti a skupiny tady před námi vystupovaly. A je to sbírka k pohledání, takže jsme rádi, že i my…

Těsně před začátkem koncertu přicházejí poslední diváci, co do množství návštěvníků není naše produkce až tolik atraktivní záležitostí. Ale propadák to rozhodně není, s návštěvností jsou zřejmě všichni spokojeni.

Začínáme. První divácké reakce se zdají trochu rozpačité, ale bariéry se poměrně rychle bourají a naše sebevědomí přece jen pomalu stoupá. Trochu nás ruší pár přiopilých lidí, kteří se dožadují vstupu do klubovny a svým chováním na sebe strhávají pozornost. Je nám líto pořadatelů, kteří se marně snaží doprovodit je po dobrém i zlém mimo koncertní prostor. Jeden z opilců si zkrátka vytkl za cíl, že v klubovně za každou cenu zůstane a že celý koncert také demonstrativně „prokecá“. Těžká práce. Někdo staví, jiný bezohledně bourá. Samozřejmě nás to vyvádí z koncentrace, ale snažíme se (už jenom z úcty k pořadatelům a divákům) nedat na sobě nic znát. A diváci jsou naštěstí trpěliví a soustředění.

Podle mého názoru to byl moc pěkný večer, cítil jsem se velice příjemně a několik našich vytleskaných přídavků snad také svědčí o tom, že diváci nevážili cestu do Ulity zbytečně.

Konec. Ještě chvíli povídání s přáteli a příznivci, pak už jen známý rituál loučení a nakládání. S potěšením děkujeme Malvínce za pozvání a slibujeme, že se do Blanska určitě rádi vrátíme při nějaké další příležitosti.

Další bageta u pumpy a úžasná pizza, kterou zařídil Kuba Šimáně. Vlastně Kubovi (chůvě) bych chtěl na tomto místě veřejně poděkovat za to, jak krásně a obětavě o Nelu pečuje, jak nám ji, pokud jen trochu může, přiveze na koncert či zkoušku. Cenné jsou pro nás i jeho názory a rady týkající se naší muziky.Také dnes si odváží Nelu do Prahy (aby mohla ráno fungovat jako studentka i gymnaziální profesorka) a my se vydáváme přes zasněženou Vysočinu směrem k domovu.

I tentokrát se nám podařilo propasírovat se závějemi bez komplikací, takže kolem jedné hodiny noční můžeme už nabírat síly na příští pracovní den.

Než usnu, myslím na spoustu věcí :-) a mezi nimi také na to, že muzika vlastně nejsou jenom notičky, brnkání na dráty, foukání do rourky, mlácení do čehokoliv nebo popotahování měchu.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena