Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


20.02.2009
Naše "prajská premiéra"

Pondělí 16. února. Nervozita stoupá, nadešel den D. Jak diváci vezmou Jen tak tak v nové sestavě? Na svém prvním koncertě hostujeme u skupiny s takřka třicetiletou tradicí, u Sekvoje.

Vyjeli jsme pro jistotu z Jindřichova Hradce už ve tři hodiny, neboť cesty jsou pokryté ledem a zasypané sněhem. Ale protože silničáři směrem na Prahu udrželi silnice pohodově sjízdné, zastavili jsme před pražským P klubem v Trojické už ve čtvrt na šest. Nikde nikdo, až v šest hodin jsme se dočkali. Vynosili jsme věci nahoru, rozložili se na pódiu a čekali na zvukaře. Po jeho příchodu jsme absolvovali tradiční rituál nazvučování a vyzkoušeli si některé písně, o nichž jsme netušili, jak budou přes linky a mikrofony znít. I když zvukař dělal, co se dalo, moc opimisticky jsme po „zvukovce“ naladěni nebyli.

Také diváci zřejmě tušili, že se zázrak nebude konat, a tak dali vesměs přednost Jarretu, který měl ve stejnou dobu koncert kdesi blízko. Přišli jen naši nejvěrnější a my jim za jejich návštěvu a podporu velice děkujeme. Stejný dík patří i příznivcům Sekvoje. Všichni dohromady pak vytvořili atmosféru srdečného, příjemného, romantického a neformálního večera, v jehož průběhu jsme se všichni cítili opravdu uvolněně.

Naše vystoupení dopadlo nad očekávání dobře. Nervozita se rozplynula asi po dvaceti minutách hraní, za což je nutné poděkovat nejen zmíněnému publiku, ale i mistrům zvuku, jejichž jména jsem (omlouvám se) nestačil zaregistrovat. Díky jejich péči máme i celý koncert zaznamenaný na CD, takže můžeme na dalších kapelních zkouškách hodně přemýšlet.

Klárka jako nová členka kapely rozhodně obstála, slyšel jsem na její adresu mnohá pochvalná slova. S přibývajícím časem bude určitě dostávat stále víc příležitostí, aby uplatnila barvu svého hlasu, svůj smysl pro rytmus a kytarovou techniku.

Už klidní jsme si vychutnali koncertní blok našich hostitelů. Sekvoj (samozřejmě v jiném složení) jsem kdesi slyšel už v osmdesátých letech, ale teprve posledních několik roků jsem měl možnost poznat jeho aktuální tvorbu a současný projev. Kapela disponuje množstvím kvalitních textů i melodií a nemá nouzi o výborné instrumentalisty. Všichni členové moc hezky zpívají a na pódiu se jeví jako opravdové osobnosti. Těžko někoho vyzdvihovat, protože každý má v projevu skupiny své nezastupitelné místo. Přesto bych ale rád upozornil na Karolínu Skalníkovou, její vynikající hru na příčnou flétnu a čistý, příjemný, trochu melancholický hlas, který se k žánru i zvuku kapely podle mého názoru dokonale hodí. A bonbónkem na závěr byla písnička v podobě životní výpovědi kapelního textaře, jehož jméno mi bohužel také uniklo, ale jehož zpěv způsobil, že jsem téměř přestal dýchat. Ve svém vysokém věku nám všem předvedl, jak to udělat, aby diváci věřili interpretovi každé slovo, každé písmeno. Hluboce smekám!

Tož, pěkné pondělí to bylo, i když domů jsme přijeli až v úterý ráno. Máme rádi takové večery, a proto kytaristu Oldu, basáka Pavla, multiinstrumentalistu Mirka, kytaristu Pavla a samozřejmě Karolínku u nás v „Jindřicháči“ zas rádi uvidíme. Na termínu už se pracuje.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena