Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


01.10.2008
Odpověď na páteční sms zprávu od Veroniky

Ahoj, Pavle, moc jsme si to uzily, skvely patecni vecer. Vic v mailu, mam zmrzly ruce:-) Uzijte si vecer i zitrek. Ahoj

Ahoj, Veroniko!

Konečně se trochu ze všeho vzpamatovávám. Děkuju Ti za príma smsku. Nechal jsem ostatní členy kapely, aby si ji také přečetli. Udělala nám po koncertě svojí bezprostředností a obsahem velikou radost.
Je samozřejmě škoda, že Miki Ryvola tentokrát nemohl přijet, ale i tak to celé bylo bezvadné, srdečné i srdíčkové, upřímné, intenzivně hudební. Jenže také hrozně náročné. Nejen pro mne, ale asi zejména pro Mildu, který to celé vymyslel, zorganizoval a cestu vláčkem také sponzoroval. Spánek za ty dva dny by se dal počítat spíš na minuty. Jsem si však jistý, že tohle přemáhání určitě stálo za to.
Slyšela jsi vlastně jen zahájení celého „Mikiho víkendu“, tedy koncert několika kapel na schodech gymnázia. Duo manželů Hejkrlíkových, Epy de mye, Marien, Stráníci a (neskromně i) domácí  Jen tak tak nepatří rozhodně k žádným začátečníkům ani outsiderům v oboru. Mají už pár hudebních zkušeností a jejich písničky jsou většinou velmi intenzivními životními prožitky. Takže jsi sama slyšela, že jejich vystoupení včetně závěrečných tří společně předvedených „Ryvolovin“ nevyznělo zrovna falešně (harmonicky, ani co do upřímnosti).

Páteční večer jsme pak dokončili v hospůdce pod hradem, kde nás zastihla Tvoje milá smska a kde jsme znaveni uměním i alkoholem přestali hrát asi tak kolem čtvrté hodiny ranní.

V šest jsme totiž museli vstávat, abychom odvezli auta s hudebním nádobíčkem na Landštejn a ještě se stačili vrátit do odjezdu vláčku. V něm pak nám byl vyhrazen starý vagón, takže jsme si užili té správné romantiky, která dodává pravé koření Ryvolovým vlakovým písničkám: Lomozu, páry, houkání parní píšťaly, sazí, kouře, průvanu...zkrátka bylo to ono. Ve vagónku jsme schválně hráli jenom písničky s vlakovou tematikou, což nám vydrželo až do Hůrek. Tam jsme vystoupili a vydali se na cestu k hradu Landštejnu. Zastávka v hospodě ve vesnici Blato se naštěstí letos obešla bez alkoholové vánice (že by to bylo tím, že tam tentokrát nebyli Nezmaři?), takže jsme na Landštejn dorazili včas a zcela střízliví:-) Celou cestu (i při chůzi - jen se podívej na fotky) kluci neúnavně vyhrávali na kytaru a zpívali. Hluboce smekám!
Koncert na Landštejně se i přes chladné počasí protáhl asi na dvě a půl hodiny (nadšení a slivovička nás hřály jak rozpálená kamínka), po něm následovalo pro změnu :-) posezení v hospůdce s večeří a samozřejmě hraním a zpěvem. Byla na nás už ale docela silně znát únava a nevyspání, takže jsme tentokrát skončili chvíli po půlnoci.


Cítim se, jako by mě někdo praštil palicí, bolí mě prsty od hraní, jsem stále ještě cítit kouřem, mám špinavé kalhoty, a zároveň čistě vymydlenou duši. Snad od sazí a železničního dehtu, vždyť už dneska na beton vím, že i špína může být čistá:-) Takže jsem vlastně šťastnej hobo:-) Nechápu, co to je za nemoc, co mě tak trochu izoluje od dnešního světa. Vím jen, že je silně infekční a že tuto víkendovou karanténu bych si s velkou chutí okamžitě zopakoval.

Škoda, že jsi tam nemohla být i druhý den:-), ale díky, že sis našla čas přijít na Schody. Tak zas někdy!

Zdraví Tě

Pavel



Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena