Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


22.08.2008
Herálec, Vlásenice, Roštejn, Telč-náměstí

Víkend 9. a 10. srpna jsme očekávali s nejistotou, protože jsme do dvou dnů měli naplánované čtyři koncerty. Byl to odvážný manažerský tah, proto jsme museli každý náš pohyb pečlivě naplánovat.

Začínali jsme v Herálci u Humpolce. Ani trochu se mi nechtělo z tohoto příjemného místa odjíždět. Ale co se dalo dělat, ve Vlásenici už podle itineráře začínali koncertovat Štruncovi a jejich parta:-). Nemohli jsme je nechat ve štychu, museli jsme je jet vystřídat.

Dorazili včas a v dobré náladě. Dokonce jsme si ještě stačili poslechnout druhou půli koncertu Cimbal classicu. Jako vždycky v sále by člověk slyšel spadnout  na zem i špendlíček. Jenom potlesk, který nechtěl utichnout, rámoval začátek a konec každé skladby.

Říkal jsem si, že do takové atmosféry bude těžké nastupovat. Ale kdeže! Lidé jako by na nás už čekali. První kousek, při kterém výborný Olin Svoboda ještě trochu chytal zvuk, a pak už to jelo, až nám se zdálo, že se zastavil čas. Bylo strašně příjemné vidět z pódia, že si spousta lidí v sále zpívá naše skladbičky s námi. Chvílemi jsem si připadal, že sedím u ohníčku v kruhu přátel a zpíváme si spolu písničky, které máme rádi. Po koncertě ještě pár milých vět pana Zahradníka, který to všechno spískal. A samozřejmě občerstvení skládající se z výtečných gastronomických pochoutek. Do postýlky jsem se dostal někdy kolem půl třetí v noci. Tak rychle spát, zítra nás čeká další hudební maraton.

Roštejn, naše známé místo. Tady jsme hráli už mockrát. Za různých situací. Přijíždím na místo svým autem trochu dříve, máme ještě domluvenou rychlou zkoušku s Klárkou Šimkovou. Zatímco zkoušíme (Míša učí Klárku některé své hlasové party), Olin Svoboda staví zvuk. Půl hodiny před začátkem koncertu se přesouváme z útrob hradu na nádvoří, drátujeme se a zkoušíme zvuk. Atmosféra houstne, únava a Nelina nedoléčená viróza je znát, pohádáme se o sílu zvuku v odposlechových monitorech, přítomní diváci všechno slyší a přijímají to se zjevně smíšenými pocity. Se začátkem koncertu však emoce opadnou a naše čtveřice předvádí opět soustředěný výkon. Výborným zpestřením programu bylo i vložené vystoupení Klárky Šimkové a Markéty Hávové.

A zas rychle sbalit hudební nádobíčko a přesunout se do Telče, tentokrát na kocouří scénu na náměstí. Vedro k zalknutí, odpolední paprsky srpnového slunce dopadají na naše hlavy a nástroje téměř kolmo. Zvukovka proběhla tentokrát v klidu, takže jsem si stačil ještě skočit na něco k pozdnímu obědu.

Začali jsme hrát a prostor před námi se náhle zaplnil velkým množstvím lidí. Registroval jsem, že poslouchají, reagují na náladu písniček, tu a tam si dokonce někdo broukne s námi. Brzy naskočila zase ta příjemná atmosféra souznění mezi pódiem a hledištěm, v tomto případě částí telčského náměstí. Znovu bych musel opakovat, že koncert byl pro mne skvělým zážitkem. Jakousi odměnou za všechny ty slepé cestičky za muzikou. Nějak se nám v poslední době daří přesvědčovat lidi, že jednoduchá melodie se sdělným textem má pořád nedocenitelný význam. A to i v dnešní době, která hledá za každou cenu co nejvíc „ujeté“ výrazové prostředky. Naše normální písnička byla pro mnohé návštěvníky Telčského náměstí příjemným překvapením.

Po koncertě jsme si ještě zaskočili na dobré kafíčko a ovocný pohár. Odměnu si přece zasloužíme:-) A také jsme si chtěli popovídat s Jirkou a Maruškou Vorlíčkovými, kteří se za námi přijeli podívat a poslechnout si náš koncert. Bylo to příjemné setkání, vzpomínali jsme na zážitky ze Slovenska a kuli další plány:-)

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena