Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


19.07.2008
Drobné světonázorové korekce

Prázdniny a s nimi naše koncertování jsou v plném proudu, nestačím ještě ani vstřebat jeden zážitek a už mě zaplavuje nový, koncerty se střídají v neskutečném tempu, celé dny trávíme na cestách, v hotelích a ubytovnách. Co vybrat, abych se s Vámi podělil o muzikantskou radost? Těžko říct. Vždyť v čem vlastně ta radost spočívá? Nepochybně v těch vzácných momentech, kdy všechno klape. Přesně to kdysi zazpíval Samson: Že je to prostě krása, když přesně šlape basa, a  zrovna teď, že je to vono, no teda asi… To je fakt. Ale přesto si myslím, že by takové vidění muziky bylo příliš zúžené.

Tak třeba naše cesta na Slovensko. Koncert v podtatranském městečku Hybe byl bezva, všechno klaplo, dokonce i dost lidí přišlo na úplně neznámou kapelu a byli spokojení. Ale pak následoval večerní džemík v místní dřevorubecké hospodě - a prý tam něco takového snad ještě nezažili. A kupodivu všechno v klidu a v přátelské atmosféře. Nebo výšlap na Teryho chatu a deštivý sestup zpátky do údolí. Nebo romantické večery a prozpívané noci v tatranské hájovně, která je úplně odříznutá od světa. Nebo snad výlet po „poľovníckych chodníčkoch“? Kdepak, všechno bylo fajn, ale nejlepší bylo setkání s lidmi, kteří té přírodě prostě propadli, kteří chtějí a umějí hledat na světě pozitivní věci, umějí si jich užívat a jsou schopni to zprostředkovat také ostatním. Nebýt muziky, nepoznali bychom je. Mohli jsme tři dny vydělávat, opravovat chaty a chalupy, zdokonalovat kytarová sóla… Ale byli bychom ochuzeni o něco, co nelze koupit, vyměnit ani postavit. Díky, paní hudbo!

Nebo naše poslední exkurze do světa velkých hudebních festivalů. Jak poučné po Zahradě a Folkové růži! V německém Karlsruhe, kde jsme se zúčastnili festivalu Fiesta Europa (součást mamutího hudebního podniku pro několik set tisíc lidí) bylo všechno předem připraveno s příslovečnou německou důkladností. Všechno klapalo, jediným zádrhelem bylo, když naše průvodkyně ztratila klíče od auta. Doufáme, že už jsou na světě. Workshop i vystoupení naší kapely byly přijaty neobyčejně srdečně, dokonce jsme i dvě německé dívky mohli pozvat jako hosty k večernímu koncertu, tak dokonale se během dvou hodin naučily zpívat a hrát dvě naše písničky. Přímo na pódiu jsme si pak zadžemovali s řeckou a rumunskou kapelou a byl to tedy místy pěkný nářez. Vůbec se nám nechtělo odjíždět.

Ale museli jsme, neboť nás ještě čekal koncert v Neckargemündu. Ten se zas odehrával v příjemném prostředí mládežnického klubu. Byli jsme překvapeni, jak diváci reagují na naše písničky zpívané v češtině s pouhým stručným německým vysvětlením textu. Měli jsme radost z četných pozvání na obědy, večeře, z řady setkání s příjemnými a vzdělanými lidmi, dívky ještě teď suší kytice růží, které jim k obědu přinesl jeden moudrý stařec. Viděli jsme kus světa a náš světový názor zase doznal některých korekcí. Myslím si, že právě toto je princip plného a bohatého života, který nám je darován prostřednictvím jakéhosi vyluzování tónů. A tak se znovu vracím k obehranému, ale věčně zelenému refrénu, který jsem už použil v souvislosti s naší slovenskou anabází:  Díky, paní hudbo, ale je to v lidech!!

Ostatně v sekci galerie jistě najdete spoustu ilustrací a možná i osobní inspirace.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena