Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


25.05.2008
Mravenčí dálnice

Hříběcký budík si za chvíli zapálí na svém dortu deset svíček a my jsme rádi, že se můžeme zařadit mezi jeho pomyslné kmotry. Karel Koch, autor myšlenky a neúnavný organizátor i propagátor Budíku, nám naštěstí vytváří dostatek prostoru pro formování vlastností tohoto jeho „dítěte“, i měli jsme tedy možnost zahrát si opět ve vybrané muzikantské společnosti. Tentokrát šlo o skupinu Javory.

Přípravy sice proběhly ve znamení lehké nervozity způsobené informačním šumem, ale naštěstí všichni zúčastnění jsou natolik zkušenými mistry svého řemesla, že se všechny technické problémy podařilo brilantně vyřešit k všeobecné spokojenosti a koncert mohl v pohodě začít.

My jsme s sebou tentokrát přivezli kousek hudebního Mexika, který jsme v závěru doplnili dvěma vlastními písničkami. Podle neobyčejně srdečného ohlasu diváků jsem nabyl dojmu, že se nám vystoupení povedlo. I ze svého místa jsem měl podle zvuku pocit, že se mohu soustředit na výraz a nemusím se zabývat žádnými jinými rušivými okolnostmi. Sašův zvuk byl výborný, jeden z nejlepších, jaké jsem v tomto akusticky náročném prostředí zažil.

Ale to už přicházejí na scénu Javory, legendární skupina, která výrazně ovlivnila hudební vnímání celých generací. Nestihl jsem začátek jejich koncertu, protože jsem musel uklízet své hudební nádobíčko. Ale jakmile jsem se vrátil do sálu, uchvátila mě především pestrost jejich písniček. Nějakou dobu jsem je totiž neslyšel, a tak mě jejich současný program moc mile překvapil. Při ukrajinské písni (nepamatuji si název) a při Okudžavově Písni o fotografování u pomníku Puškina mi běhaly po zádech celé zástupy mravenců. Zaujalo mě i krásně čisté zazpívání vokálů a rozložení jednotlivých hlasů z hlediska barevnosti. O mistrovském zvládnutí nástrojů ani nemluvím, o Hančině krásném zpěvu rovněž ne. Ale protože rád sleduji komunikaci, gestikulaci a výraz jednotlivých hudebníků při hraní, nemohlo mi uniknout, že všech pět muzikantů se dokáže naprosto dokonale soustředit na přednes i na sebe navzájem. Ponořit se do výrazu písničky, vnímat tenoučké nitky nervíků tvořících vzájemné hudební spojení a eliminovat dokonce i tak silné negativní vlivy jako třeba nesnesitelné horko v sále. Pro mne osobně to zase jednou byla lekce hudebního přednesu. Kéž by se mi podařilo se k tomuto vzoru aspoň přiblížit! Pokud zde někdy píšu o hudebním dobrodružství ukrytém v každé písničce, pak Ulrychovci jsou přímo čítankovým příkladem, jak písničku opravdu prožít.

Byl to zas nádherný večer. Při takových příležitostech člověk děkuje osudu, že mu dopřál pohybovat se po muzikantských stezičkách, a chtěl by, aby toto putování trvalo co nejdéle.

A tak díky všem, kteří pro mne ty mravenčí dálnice stavějí.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena