Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


31.01.2008
Zapadlý, pestrý, odvážný, náročný, srdečný, bezprostřední, povzbuzující 30. leden 2008

Včerejší den by měl mít ještě daleko více přívlastků. Všechny by se mi sem však nevešly.

Ale postupně: Budíček kolem páté hodiny ranní, sraz u gymplu, ospalá cesta mlhavým a sychravým ránem, kafe, balená voda, bageta a WC u benzínky… muzikanti to dobře znají. Konečně jsme zastavili u postranního vchodu gymnázia Matyáše Lercha v Brně. Protáhnout se, přivítat se s hostiteli, vynosit věci na pódium, dohodnout podrobnosti vystoupení a vymačkat z ranní lidské trosky zas na chvilku energií nabitého inteligenta, schopného čelit na pódiu typické teenagerské odmítavosti a recesi. A už to jede. Na otázky nedostáváme odpovědi, k uším nám doléhá několik vtipných i kritických poznámek (občas oprávněných), ale chválabohu ledy pomalu tají, nesměle proskakují i první jiskřičky vzájemného respektování. Raději nebudu mluvit o sympatiích. Ano, takoví jsou středoškoláci i na našem gymnáziu. Pořad neměl trvat déle než hodinu. Přetáhli jsme. Snad nejen tím jsme značnému počtu gymnazistů v aule udělali radost. To mají za odměnu, že se k nám chovali opravdu vstřícně.

Po skončení koncertu a zaslouženém obědě ve školní jídelně se najednou v sále objevil Kuba Šimáně, s nímž jsme si po svěžím slovním ironickém ping-pongu domluvili další odpolední schůzku, a vydali se směrem k rodinnému domku Katky a Dalibora Štruncových.

Tam nás čekala přímo hostina (Katko, ještě jednou moc děkujeme!!), bezva povídání a zábava (například jejich nový klip s ukolébavkou je móóóc fajn), šťastný pes Balík, který nám za chvíli usnul u nohou, a na každého dáreček v podobě CD extra. To jsem si ještě nestačil prohlédnout a poslechnout. Že se nám tak milou a příjemnou společnost nechtělo opouštět, nemusím snad zdůrazňovat.

Ale tlak povinností je neúprosný. Kuba nás tedy protáhl nástrahami brněnského dopravního systému… a už zas vykládáme a nosíme věci. Tentokrát do brněnské Staré radnice, kde za devadesát minut začíná náš dnešní druhý pořad „Mexiko, země slunce a muziky“. Ufff: Na poutačích je uvedeno, že budeme vyučovat salsu, a tak se dostavil i kubánský učitel tance! „Ne, já chci domů,“ kňourají téměř jednohlasně Míša s Nelou. Mám chuť se k nim přidat. Vždyť to, co hrajeme, musí Středoameričana snad až urazit :-). Odvahy nám dodává i Kačer, jediný momentálně provozuschopný zástupce skupiny Mošny. Jdeme na to! Mnozí překvapení diváci se postupně smiřují s tím, že se octli na zeměpisném pořadu, ale nijak neprotestují, dokonce i kubánský kolega si začne občas podupávat, a považte, zpívat si s námi naší španělštinou. A teď dokonce zvedá palec, jako že „to je ono“! Jsme tedy zachráněni, pořad se rozjíždí, lidé tleskají a smějí se s námi, už nemáme co přidávat, protože naše zásoby mexických písní nejsou nevyčerpatelné. Končíme tedy společným zpěvem písničky, která prý v našem podání tak okouzlila severozápadní Mexiko: Nezacházej, slunce.

Dotazy a projevované názory neberou konce, zaměstnanci Radnice by chtěli jít už domů. Děkujeme jim za krásné přijetí! Máme radost, že nám naše vystoupení pochválili i Katka a Dalibor Štruncovi, kteří nás obětavě přišli podpořit. Toho si ceníme obzvlášť, protože Dalibor pořád hraje a má den rozpočítaný snad na minuty.

A co napsat závěrem? Naložení věcí, ospalá cesta mlhavou a sychravou nocí, kafe, balená voda, bageta a WC u benzínky… muzikanti to dobře znají. Konečně jsme zastavili u postranního vchodu gymnázia Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci:-)

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena