Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


23.12.2007
Konec dobrý, všechno... nejlepší:-)

Jsem zvědav, kdo kolik napočítal. Sečetl jsem všechny záznamy ve svém diáři a vyšlo mi, že páteční Zpívání na schodech bylo letos naším devadesátým vystoupením. Neuvěřitelné. Každý čtvrtý den v roce 2007 jsme hráli! Myslím, že i profesionálové by nám mohli závidět. A představte si, že nás to pořád baví, hrajeme s chutí, a jestli se někdo z nás někdy mračí (přiznávám, že možná nejčastěji jsem to já), pak je to jenom a jenom proto, že neustále usilovně hledáme cestu, jak zlepšit přednes našich skladeb, jak se co nejvíc soustředit na to, abychom svým projevem dokázali sdělit, co chceme. A také si představte, že jsme se na žádném z devadesáti vystoupení nesetkali s jakoukoliv lhostejnou, nebo dokonce negativní odezvou. Co si můžeme přát víc? Je potřeba také zdůraznit, že jsou to vynikající Mildovy manažerské schopnosti, osobní obětavost a předvídavost, jež na těch devadesáti vystoupeních mají nezanedbatelný podíl. Takového manažera nám začínají spřátelené kapely silně závidět. Mám ale pocit, že vlastně v každém z nás je určitá dávka osobního nadšení pro věc a ta Mildovi umožňuje chovat se k zájemcům o naši muziku mimořádně vstřícně. Náš manažer si s námi může, obrazně řečeno, totiž dělat, co chce. Každý z nás čtyř je ochoten podstoupit pro zkoušky a koncerty značnou dávku osobního (často i rodinného) nepohodlí. Kdo něco dělá opravdu vážně, asi dobře ví, o čem jsou tyto řádky.

Trochu dlouhý a zase příliš subjektivní úvod pro reportáž z posledního Zpívání na schodech… ale když nám končí tak úspěšný rok, snad mi to moji Jentaktaťané prominou:-)

Sbor gymnázia pod vedením Květy Fránové zraje jako víno. Je to určitě i tím, že poctivě zkouší a hodně vystupuje. Bylo mi velkým potěšením zahrát si s ním (a s úžasným zpěvem diváků) úvodní Purpuru.

Pepa Nejedlý i přes přibývající léta zůstává nezkrotným živlem a jeho písničky jsou nabité energií.

Z bloku, určeného pro X-tet, jsem slyšel jenom část. Hezky jim to zpívá, pěkně si poradili i s nevypočitatelnou akustikou gymnaziální chodby, která se při různém množství lidí, různých tónech a různých postaveních hudebníků chová vždy jinak, než bychom čekali. Drobné nepřesnosti (které jsem sám ani nepostřehl) v jejich vystoupení pak v zákulisí pečlivě rozebírali a možná až zbytečně se jimi trápili (při „živém“ hraní totiž vždycky nějaká ta notička pod stůl upadne - a v tom je právě to kouzlo).

Duo Květa Fránová a Honza Pilný sice znám, ale ne zas tolik, abych nebyl překvapen jejich hudební dvacetiminutovkou. Té nechyběla romantika, rytmus, hudební vtípky, nečekané zvraty a spousta dalších krásně zahraných a zazpívaných hudebních ingrediencí. Hluboce smekám, byli pro mne nejpříjemnějším překvapením večera.

Mošnám může v intonaci, práci s dynamikou, soustředění na hudební projev a bezprostřednosti konkurovat jen málokdo. Jejich vystoupení mělo navíc „šťávu“, kterou tam už tradičně dodává jakési vlídně hašteřivé průvodní Katčino a Kačerovo slovo. A s Kubovou basou má zas někdy člověk chuť se pomazlit!

Naše muzika se mi těžko hodnotí, protože ji ze svého místa nejsem schopen vnímat jako celek a s odstupem. Raději se tedy omezím na konstatování, že se nám hrálo moc a moc dobře. A podle diváckých ohlasů to snad také bylo k světu. Závěrečné společné zpívání koled (v naší režii) bylo jako každý rok působivé. Pokaždé mi v takových chvílích společného zpěvu srdíčko stoupá až někam do krku a po zádech se mi procházejí mravenci:-) Takže jsem si to kráááásně užíval.

Po skončení koncertu jsme ještě více než hodinu uklízeli a pak jsme se sesedli ke společnému stolečku, abychom se zbylým punčem a nezdravějším jádrem Mošen zhodnotili večer i celý život:-) Bylo to fajn posezení, krásně jsme si popovídali, ani se mi ve tři hodiny ráno nechtělo domů. A to jsem zdaleka neodcházel poslední!

Jsem zvědav, jak se zadařilo fotografům. Jejich snímky se shromažďují u Mildy, který je umístí do sekce Galerie.

A kdybych měl poděkovat za všechnu podporu, které se nám dostalo (a dostává) od našich příznivců, za všechny dárky, cukroví, koláčky, punč, krásná přání, desítky téměř nepozorovatelných maličkostí, ochoty pomoci při přenášení věcí, úklidu a podobně, snad by mi tyto stránky svou kapacitou ani nestačily. V souhrnu na mě taková vstřícnost k našemu snažení působí opravdu obrovsky pozitivně, až dojemně. Nepřeháním ani v nejmenším. Kdo nezažil ten pocit tichého společenství, lidské sounáležitosti a pokory před muzikou, má opravdu čeho litovat.

Přeji tentokrát i jménem kapely Vám všem, kdo se cítíte být členy naší hudební rodiny, hezké a pohodové vánoční svátky. Tedy, řečeno v muzikantském slangu, hodně durové harmonie ve Vašich srdcích, dobře seřízené odposlechy hlasů Vašich blízkých, krásnou akustiku ve Vašich domovech a citlivé posluchače, kteří uvěří slovům Vašich písní.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena