Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


21.09.2015
A pro změnu renezance: Soběslavské slavnosti 19.9.2015

Z několikadenního deštivého počasí se najednou v sobotu 19. září 2015 vyklubal ladovsky krásný slunečný den, pouze s několika malebnými mráčky na obloze. Jako by na nás léto chtělo na poslední chvíli udělat dobrý dojem. Vyhradil jsem si dostatek času, abych si podrobněji prošel soběslavský hrad, ale přestože byla sobota, zapovídal jsem se ve škole a na místo našeho koncertu dorazil asi dvě hodiny před jeho začátkem. Mrzelo mě to, protože jsem nestihl vystoupení krumlovské Lakomé Barky v plné parádě s historickými kostýmy.

Celý objekt hradu a kulturního domu je zajímavým spojením historie a současnosti, což mě zmátlo, takže jsem cestu k němu našel až na druhý pokus. Vyhledal jsem pořadatele, využil průjezdky a vjel do areálu se svojí prababičkou Felicíí, abych byl co nejblíže k pódiu.

A pak již známá rutina: Za zvuku píšťal v irském stylu (výborná místní skupina The Fingers) vybalení věcí, klobáska, pivčo-kafčo, příjezd Nely s Kubou a posléze Ondry, sestavení definitivního playlistu, vyzvídání posledních informací od pořadatelů, nástup na scénu, zvukařina, toaleta (při návratu jsem málem zničil panu zvukaři mikrofon a Nele saxofon) – a můžeme začít.

Byli jsme ohlášeni jako country skupina, což mě pobavilo, ale lidé brzy pochopili, že tady půjde o něco jiného. Z výšky prostorného pódia a při velmi dobrém ozvučení jsem postupně sledoval vzrůstající pozornost davu v hledišti, u stánků i hloučků do té doby debatujících lidí. Nutno ovšem podotknout, že pan zvukař i jeho pódiový asistent (tzv. bedňák) se vyznamenávali. Zvuk byl kvalitní, ze svého hlediska musím pochválit zejména krásně čitelný hlas svého zpěvu v mém monitoru. Dlouho jsem už nezpíval v takové pohodě. Proto mi čas koncertu utekl velmi rychle a my jsme za silného potlesku museli opustit pódium.

V tom okamžiku jsem ovšem pochopil své špatné rozhodnutí vjet autem dovnitř areálu. Prostor byl už teď tak silně zaplněný, že prostě z něj nešlo vyjet, aniž bych přitom nenarušil klid a důstojný průběh historické slavnosti spojené s působením Petra Voka z Rožmberka právě v tomto městě na Lužnici. Petr Vok v mé Felici pravděpodobně ještě jezdit nemohl, i když mu k tomu moc roků nechybělo :-)

Nu což, stejně jsem si chtěl poslechnout ještě další  kapely. Posadil jsem se tedy do hlediště a vychutnal si „český pecky“ v podání výborného Swing bandu Tábor. Přetextování světových swingových hitů do češtiny se mi moc líbilo, ocenil jsem i twistové skladby ze šedesátých let minulého století. Po večeři v jedné hospůdce jsem si ještě stihl poslechnout aranžérsky velmi nápaditý a se zaujetím předvedený „historický rock“, demonstrovaný skupinou Gnomus. Hluboce se skláním před absolutním nasazením muzikantů.

A pak přišel vrchol dne: Vystoupení Michala Hrůzy s kapelou Hrůzy. Po dlouhém zvučení (což je vcelku pochopitelné) přišla opravdová rocková smršť. V hledišti nebylo kam stoupnout, a tak mě dav vytlačil až ke komínu do blízkosti pódia. Byl tam strašný řev. Tóny basreflexu mi málem potrhaly kalhoty a kopák mi obracel vnitřnosti naruby. Všechno se mi zdálo vlivem zkreslení hrozně falešné proti tomu, jak ty písničky znám z rádia. Textu nebylo rozumět, chytal jsem pouze jeho známé útržky. Asi nešlo o tóny ale o decibely.

Protože mě ale vždycky zajímá dění na pódiu, pochopil jsem, že kromě toho, abychom skládali a hráli pěkné písničky, nám chybí asi tyto drobnosti: Pódiový zvukař s moderním vybavením. Dále jeden hlavní člověk, který má se svým teamem kompletně na starosti pódium: Tedy nanesení a zapojení aparatury, vyladění zvuku, roznesení playlistů na místa muzikantů, roznesení ručníků, lahví s občerstvením, naladění a kontrola snímání asi u desítky kytar, jejich dolaďování a přinášení na pódium během koncertu, odnášení, opravy všech vadných kabelů, lamp, konektorů apod. rovněž během koncertu (muzikant tohle neřeší, řeže do kytary stejně, jako kdyby to hrálo - stejně chyba v tom kraválu není slyšet). Tento člověk pak zodpovídá za úklid pódia, nástrojů apod. Tváří se ze všech nejustaraněji, a to plným právem, protože hlavně díky jemu všechno bezchybně klape. Muzikant pouze nastoupí, odehraje a odejde, víc ho nezajímá.

Neumíme také pořádně manipulovat s davem: „Teď zpívají muži, teď ženy, …no ženy byly lepší.“ „A protože se mi u vás líbí, zahrajeme vám písničku…“ „Jste skvělí, a proto vám prozradím jednu zákulisní informaci…“  …chvíle napětí…  „klávesák má narozeniny!“ …aplaus… „A co mu dáme k narozeninám, když je rybář?“ …změť nesrozumitelných výkřiků z hlediště… „Ano, písničku Bílá velryba!“ :-)

Ach jo, muzika je krásná. Asi tady popisuji něco, co je ve světě nenormálnosti normální. Omlouvám se tedy za svou drzou naivitu a přiznávám, že jsem se celým tímto divadlem ohromně, opravdu ohromně bavil a vůbec nelituju ztraceného času. Mimo jiné ovšem skládám hlubokou poklonu Městu Soběslav a všem organizátorům, kteří ve stylu „chléb a hry“ (vskutku to myslím bez ironie) připravili lidem krásný den. Mé poděkování musí patřit také skupině The Fingers, díky jejímuž impulzu jsme měli příležitost se Soběslavských slavností aktivně zúčastnit.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena