Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


28.06.2015
Živý Hradec a "mrtvý" Hradečák 21.6.2015
Někdy si člověk vezme větší sousto, z čehož pak hrozí nebezpečí zdravotních obtíží. Přesně toto mi vytanulo na mysli, když jsem kývnul Ondrovi Váchovi, že ozvučím folkovou scénu festivalu Živý Hradec. Počínání jeho organizátorů je mi totiž hrozně sympatické. Ti lidé nabízejí Hradečákům zadarmo hudební vyžití na celý jeden víkend a ještě to dokáží spojit s podporou lidí, kteří pomoc naší společnosti potřebují. Úžasné. Bez přehánění úžasné!!!

Nechtěl jsem tedy zůstat stranou. Ozvučit písničkáře není přece až takový problém, když na to máte nádobíčko. Jenže najednou Ondra místo písničkářů přinesl seznam renomovaných kapel, které už by vyžadovaly opravdu hodně drahou a specializovanou zvukařinu. Na takovou činnost už opravdu nemám ani prostředky, ale hlavně mi chybí znalosti a zkušenosti. A tak jsme redukovali. Nakonec z našeho dohadování vyšla vítězně sestava ve složení Fingers, XXLive, Mošny, Martin Rous, Jen tak tak. Když všechno tak zpětně hodnotím, podařil se Ondrovi dramaturgicky docela husarský kousek. Tedy pestrá, zajímavá dramaturgie.

Mojí starostí bylo ozvučit a zahrát. Ve zvukařčině jsem benjamínek, a tak jsem sbíral rozumy, kde se dalo. Nejvíc mi jich dodal Kuba Šimáně a alespoň na dálku Lenka Effenbergerová, která se v praktických zvukařských záležitostech zatraceně vyzná, což několikrát dokázala, když zvučila naši kapelu.

Měl jsem z toho všeho těžké spaní. Napůjčoval jsem si spoustu věcí, něco si přečetl a vstával ráno před sedmou, abych v jednu hodinu mohl pustit do lidí první kapelu. Opravdu jsem si tu neděli vychutnal všechno, co k životu zvukaře patří. Ono se to nezdá: vytahat věci ze skladu, naložit, odvézt vybalit a roznostit na místa, oživit, „nadrátovat“ pět kapel, pět hodin kroutit kolíky a potahovat šavle, být pořád ve střehu, pak to zas všechno sbalit, naložit, vyložit a odvozit zpátky do skladu, vrátit půjčené věci. Zvukařina vážně není pro malé děti už jenom z toho fyzického hlediska. Já jsem se jako správný začátečník nestačil ani pořádně najíst a napít, takže v půl desáté, když už bylo všechno zpátky uklizené, jsem byl fyzicky vyřízený jako už dlouho ne. Dokonce mě v noci chytaly křeče. Toto všechno nevidí diváci a nechápeme to ani my muzikanti. Hrozný pak musí být pocit, že jsem nějakým opomenutím zkazil vystoupení celé kapele, která na koncert obětuje čas a většinou i peníze.

Naštěstí se to nestalo. Všechno klaplo, nikdo z muzikantů si nestěžoval (to je pro zvukaře vždycky pochvala), hodnocení bylo vesměs děkovné. Musím ale přiznat, že bych to sám těžko zvládal. V podstatě mě často „vedl za ručičku“ Kuba Šimáně. Dost mě toho vysvětlil i do budoucna. Patří mu určitě můj velký dík. Mimo jiné i za ozvučení koncertu Martina Rouse (takže jsem se mohl sám připravit k vlastnímu hraní) a tradičně výborně ozvučil i naši kapelu.

Kuba mě upozornil už dříve na jednu zásadní záležitost. Buď musím zvučit, nebo hrát. Obojí dohromady se těžko snáší a zpravidla se to projeví v některé z těchto dvou činností. Kdo to nezažil, nechápe, že po osmi hodinách zvukařské práce tam už nebude energie na muziku. Člověk má vážně vybité baterie (myslím to obrazně). Na mé hře při koncertě se to nepochybně projevilo, ale já jsem jinou volbu tentokrát neměl. Za mixpultem jsem rád, tahle práce mi připadá hrozně moc zajímavá a v příštím životě ji snad budu dělat naplno. Teď se to pokusím nějak opatrně skloubit, protože ani v budoucnosti nebude vyhnutí. Ale musím počítat s tím, že ty dvě činnosti se opravdu těžko snášejí.

Pokud jsem stačil sledovat samotné produkce, moc se mi líbili všichni účinkující. Z tohoto hlediska mi ono nedělní odpoledne připadalo mimořádně harmonické, pohodové. Pořadatelé se podle mne vyznamenali. Hráli jsme v krásném velkém a akusticky vyhovujícím stanu, vlastně v jakémsi šapitó. To bylo moc příjemné, protože venku občas zapršelo. O výborné Ondrově dramaturgii jsem již psal.


Závěr je tedy jednoznačný: Byl to výborný třídenní festival, do něhož folkové odpoledne přesně zapadlo. A tak i přes popsané osobní vyčerpání musím tvrdit, že to všechno byl účelně vynaložený čas, který vyplavil spoustě lidí i mně osobně do krve hodně endorfinů.

Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena