Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


14.06.2015
Country na kolejích 6. června 2015

Vedro připomínající mexickou vyprahlost. Vyrážím tentokrát fiatem a ještě v Hradci přibírám Ondru. Oba si pamatujeme pouze název místa festivalu Country na kolejích. Nádraží Chřenovice. Musím tedy zastavit na dálniční benzince, abych v mapě našel místo, kam směřujeme. Nakonec dojíždíme do místa konání festivalu s malinkou zajížďkou asi 2 kilometry. Jsme tady o hodinu a půl dřív. Vlastně vzhledem ke zpoždění programu dvě hodiny před začátkem našeho bloku. Nela už je na místě.

Čekal jsem nádraží, jak bylo avizováno, ale ještě dnes se musím usmát nad skutečností. Zastávka „Posázavského pacifiku“ kdesi u chatové osady, kde lišky dávají dobrou noc. Jedna kolej a trochu oloupaná nádražní budova jako ze Spagetti westernu. Po očku koukám, odkud se vyřítí Calvera se svojí bandou.

Ale typický westernový zvuk trochu horkem rozladěné kytary nás přesvědčuje, že jsme na místě. Nádherná malebná scenérie, do ní vkusně a účelně zasazeno několik stanů a stánků. Kousek dál připravená hranice na táborák. Spousta lidí v maskáčích, nezbytný prodej kožených suvenýrů, nožů, trampských zpěvníků, placek, osadních značek, dokonce i improvizované trampské muzeum. Potkávám se s Tučňákem, hlavním organizátorem a duší festivalu. Zalomení palců, nezbytné základní informace, „žravenky a pivenky“, tři odznáčky jako dárek od pořadatele, který už zas letí něco zařizovat. Na peróně (jediný slušný chládek) sedí a vyhrává improvizovaná kapela Nedvědovy hity, pod stanem na hlavní scéně zvoní banjo pocukrované mandolínou. Ježíšmarjá, co my tady s folkem!?

Ale ono néééé. Lidé nás nejen nevypískali, ale dokonce nám i zatleskali, někteří si s námi zazpívali naše písničky nebo si na některé kousky i zatančili. Dokonce si velice aktivně vytleskali i přídavek a projevili zájem o naše cédéčko. Sám jsem měl z toho vystoupení sice trochu smíšené pocity. Nástroje v tom horku pod plachtou neladily a tím pádem neladily ani hlasy. Někdy to fakt bylo „o cihlu“, ale brali jsme to jako „mexickou toleranci“. Takový zájem diváků, myslím, nikdo z nás nečekal.

Nela odjela hned po skončení našeho koncertu do Brna, Ondra zase spěchal do Jindřichova Hradce, a tak jsme po sbalení věci jenom doplnili tekutiny i kalorie a vydali se na cestu zpět.

Škoda, možná bych sám ještě chvíli zůstal. Nemůžu a nechci totiž zapírat, že právě toto prostředí ve mně kdysi vzbudilo touhu hrát na kytaru. První písničky jsem opravdu okoukal a naposlouchal u trampů, u ohňů, na nádražích a v hospodách. Nikdy jsem nechodil do hudební školy a na mé technice je to samozřejmě znát. Moje první písničky byly o kovbojích, indiánech, stříbřící se řece, slabochu Benovi, Ascaloně a napsali je Jarka Motl, Leopold Korbař, zpívali je Setleři, Červánek a jim podobní. Teprve potom přišli bratři Ryvolové atd. Toho horkého odpoledne jsem se na chvilku vrátil do svých starých časů, a ať se na mne nikdo nezlobí, byl jsem z toho trochu sentimentální.

Někdy si tu Sázavu zas musím aspoň proplout na lodi. Naposledy.

Díky, Tučňáku nejen za tu malůvku na dřevě, jejíž hodnotu už asi fakt nikdo z mých blízkých nedokáže pořádně ocenit.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena