Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


19.02.2015
Mozaika pocitů ze Staré pekárny
Brno, neděle 8. února 2015 (zde)

Konečně se dostávám k tomu, abych napsal pár svých postřehů k našemu koncertu v Brně ve Staré pekárně.

Nebudu se nijak zvlášť šířit o cestě po dálnici v den, kdy si počasí vybralo zatím nejkrutější daň v tomto roce, kdy neopatrnost řidičů způsobila hned tři rozsáhlé hromadné dopravní nehody v jednom směru. Měli jsme štěstí, když jsme s Ondrou a mojí Feldou dorazili do Brna kolem třetí hodiny. Rychlý oběd a stejně rychlá opakovací zkouška u Nely a Kuby doma a už se řítíme do legendárního brněnského klubu Stará pekárna v blízkosti centra velkoměsta. Nezbytné potíže s nalezením místa na parkování zvládám díky Kubově zkušenosti víceméně zdařile.

Čekal jsem větší areál. Jsem překvapený nízkými stropy, rozčleněním prostoru na malé propojené místnosti, malým pódiem, kam se má postupně vtěsnat asi pět kapel, nepočítaje jednotlivce. Bez přehánění - není kam šlápnout. Mikrofony jsou těsně u hladké zdi, chudák zvukař. Čekáme dlouho, než na nás dojde řada se zvukovou zkouškou, ale všechno jde kupodivu v klidu a (což mě překvapuje) při vzájemném pochopení a toleranci všech hudebníků i časně příchozích diváků. Vítá nás osobně Eva Černá, dnešní oslavenkyně-pachatelka, autorka všech textů cédéčka Mozaika pocitů, které se bude dnes křtít. Vůbec nikoho tady neznám, jsou tady většinou rockeři nebo fandové blues, jediní exotičtí folkaři jsme tady my. Ale všichni se ke mně chovají velice přátelsky a jsou mi sympatičtí.

Začínáme skladbou, kterou jsme nahráli na CD a která teď v našem podání zazní jako jediná. Moc dobře ji neznáme, ta písnička potřebuje vyzrát, naběhat kilometry, trochu pofackovat, zvýraznit obočí a usadit na místo, kde si jí lidi všimnou. Jsme si toho vědomi a držíme se při zdi. Trochu se obávám kvality zvuku. Jenže zvukař je zkušený borec a tento obtížný prostor zvládá bez přehánění bravurně! A tak v klidu dohrajeme a jdeme si sednout, abychom uvolnili místo na pódiu dalším hudebníkům. Protože jsem se ocitl v prostředí, které je mi cizí, zvědavost mi nedá a zaposlouchám se do skladeb dalších vystupujících. A prožívám příjemný šok. Žádný zbytečný kravál, muzikantská přesnost, od které se můžeme učit, krásné (české!!!) texty, vynikající souhra, naprosto bezprostřední a vkusně vyjadřovaný kontakt hudebníků s publikem. Jsem z toho vážně v sedmém nebi. Musím si přesednout těsně pod pódium, aby mi nic neuniklo. Tolik možností inspirace! Jenže chvíle poslechu končí a my jdeme znovu „na plac“. Budeme hrát několik našich tradičních skladeb a jsme zvědavi, jak nás „kotlíkáře“ tohle publikum přijme. Přijalo nás skvěle, soustředěně, s projevem sympatií. Ti lidé poslouchají text! Do dneška jsem si nafoukaně myslel, že text vnímají pouze ortodoxní folkaři, mladá generace že už jde pouze po rytmu, hluku, „ujetosti“, hláškách. Trochu se teď za svůj názor stydím. Ten večer byl totiž opravdu v pravém slova smyslu poetický, i když v něm dělaly místy kravál nabustrované kytary. A také všem slovům bylo krásně rozumět!

Ještě při našem odchodu, když jsme se proplétali sálem oblečení a s nástroji v ruce, vykřikovali na nás lidé z hlediště i pódia: „Šťastnou cestu, Jentaktaci!“ Také já bych lidem rád poděkoval za pohodu, poučení, inspiraci, za kousek muzikantského nebíčka :-)

Cesta tedy moc šťastná nebyla, protože jsme zase nachytali noční hodinovou zácpu na dálnici a dorazili domů (Ondra do Prahy, já do Hradce) po půlnoci.

Přeji Evě Černé spoustu dalších povedených textů i cédéček. Budou jistě důvodem k dalším takto lidsky krásným večerům.

Pavel



Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena