Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


23.12.2014
Zpívání na schodech prosinec 2014

Pomalu nastává čas povánočního klidu, než nás zas pohltí bláznění novoroční. Můžu se tedy věnovat vzpomínkám na poslední letošní Zpívání na schodech. Pavlína Jíšová a Adéla Jonášová. S Pavlínou se často potkáváme na různých oficiálních i neoficiálních akcích. Známe se tedy poměrně dobře. Vlastně já ji znám už někdy od začátku osmdesátých let, kdy začala zpívat ještě s Tondou Hlaváčem v Žalmanově triu. To mě ještě neregistrovala. Ale já ji ano a zatraceně dobře. Byla krásná svým zjevem, ale přímo nádherná svým hlasovým projevem. Mockrát jsem přímo fyzicky toužil naskočit k ní k mikrofonu a zapívat si písničku s ní. Jednou později mi to dokonce Nezmaři povolili při nějaké školní besídce, ale to bylo ve sboru. Ty písničky jí byly psané přímo na tělo, ať už je psal kdokoliv nebo ona sama. Věřil jsem jí v textu každé slovo. Jistě to bylo i díky takovým osobnostem, jakými  jsou Žalman a Tonda Hlaváč.

Dost ale vzpomínek, které se mohou zdát sentimentální. (Současná generace nemůže nikdy pochopit, co pro nás v době normalizace znamenal folk.) S Pavlou jsme několikrát přehazovali termím Schodů tak, aby vyhovoval hostům i členům Jentaktaku. Nakonec jsme se shodli na neděli v 18 hodin a právě ta osmnáctá hodina se ukázala jako nešťastné řešení, protože celá léta začínáme v 19:30.  Na plakáty se tak někde ve výrobě automaticky dostal chybný údaj o tradičním začátku v půl osmé. Řada lidí tedy přišla pozdě a my se jim za to ještě jednou omlouváme.

Pavlína s Adélou dodržely žalmanovskou tradici a přijely do gymnázia s tříhodinovým předstihem. O hodinu později už byl na místě Pavel Rada, který mi neočekávaně nabídl vánoční dárek: ozvučení koncertu bez nároku na honorář. V této situaci moc milé a moc potřebné. Takže jsme v klidu postavili scénu a hlediště, uvedli do provozu školní klávesy pro Adélu, vyzkoušeli si společně skladbu „Kdosi pro mě říkal“, ve které jsem chtěl Pavlínu doprovodit na kytaru, a nazvučili naše hosty, kteří hráli jako první. Když dorazili zbylí Jentaktaci, doladili jsme už jen detaily, trochu si přehráli koledy (letos poprvé) a mohlo se začít.

Samotný průběh koncertu popsal jako vždy naprosto věrně náš arbiter elegantiarum Pavel v naší sekci "diskuze". Podle mne nelze než s ním souhlasit. Sám jsem to cítil stejně. I když jedna odlišnost tady jistě byla. Tou odlišností je právě přítomnost První dámy českého folku, jak někdy bývá Pavla Jíšová přezdívána. Mojí zamilovanou „Kdosi pro mne říkal“ vystřihla tak, že jsem za kytarou měl co dělat, abych udržel soustředění a nevypadl z harmonie. Adéla to všechno "pocukrovala" sólem na klávesy a já se tetelil blahem :-). I náš jentaktačí blok nám tentokrát, zdá se, vyšel bez zádrhelů a docela jsme si naše písničky i koledy užívali. Z očí a reakcí diváků jsem vyčetl naprostou shodu, což mi vždycky dodává křídla daleko víc než nějaký Redbull :-).

Závěr našeho koncertního bloku byl už společný. Na směsku koled nastoupily Pavlína s Adélou za mikrofony s námi. Tuto část jsme ani trochu nenacvičovali, ani jsme se na ní nedomlouvali. Jenom my z Jentaktaku jsme věděli, která koleda přijde zrovna na řadu. Obdivuju Pavlínu i Adélu, jak dokonale se dokázaly přizpůsobit tóninám. Obdivuju ovšem i Nelu s Ondrou, s jakým citem dokázali improvizovat v nástupech na jednotlivé sloky a sóla, do kterých nám neočekávaně vstupovali naši hosté. Bylo nutné se také přizpůsobovat různým variantám, které u koled mezi lidmi kolují. Bylo to celé moc zajímavé, dobrodružné. Také Pavel Rada za pultem dělal, co mohl, a patří mu za to můj hold. Je výborný zvukař!  Byl jsem zcela zaujatý kytarou, zpěvem a myšlenkou, abych někde nezpůsobil zmatek, takže jsem jen okrajově vnímal, že diváci s velkou chutí zpívají s námi. Také Adéla byla při koledách zjevně ve svém živlu a bylo zajímavé sledovat, jak dokonale se jejímu projevu dokázala přizpůsobit Nela. V jednom místě pak zpívaly všechny tři ženské dohromady pořádně ostrým vícehlasem, takže bylo jasně slyšet, že Nela ve srovnání s Pavlínou rozhodně nepůsobí dojmem pěvecké začátečnice. Neliny pěvecké kvality sice dlouho znám, ale přesto to byl pro muzikanta úžasný zážitek.

„Nezacházej, slunce“ v době slunovratu s „Paní Zpěvačkou“, která učinila tuhle písničku tak všeobecně známou ve folkových kruzích. A ještě v samostatném dvojhlase v prvních dvou slokách. Co víc jsem si ještě mohl přát na závěr k Ježíšku?

I když návštěvnost byla velmi dobrá, na Schody tentokrát přišlo méně lidí, než na vánoce chodívá. Přesto jsem osobně šťastný a spokojený.

A je tu ještě jedna zajímavá věc: Adéla a Pavlínou přijely odněkud z Berouna po náročném koncertě a zřejmě i po následné oslavě, která se protáhla do ranních hodin. Přesto byly na místě tři hodiny před začátkem, a dokonce vydržely za scénou i přes náš jentaktačí hudební blok až do samotného závěru. To jistě o něčem vypovídá.

Všem, všem, kdo tam byli (tedy i Čestovi Vondráčkovi, co vařil punč, nebo Pepovi Böhmovi, který fotil) moc děkuju za srdíčkový večer!

Pavel

 

 

 

Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena