Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


14.12.2014
Nefalešní "Falešňáci" a Vírský sumec 13.12.2014

Pospolitost zvaná Falešná karta, to je tedy živel. Ostatně, kdo byl v říjnu na jejich koncertě na Schodech a třeba i následně v Udírně, jistě chápe, o čem tady píšu. Jenže tenkrát v Hradci to byla pouhá mise. Celé zázemí jsme měli možnost zhlédnout a prožít o druhé prosincové sobotě na jejich vlastní půdě při festivalu a trampském bále, zvaném Vírský sumec. Právě proto jsem v úvodní větě použil pojmu „pospolitost“. Falešňáci totiž nejsou pouhá čtveřice muzikantů, ale celá poměrně rozsáhlá parta nadšenců do trampingu a všeho, co s ním souvisí.

 Celá akce byla velmi pečlivě připravená. Chce se mi říci „do detailu“, ale přitom tam bylo dost a dost místa pro improvizaci, recesi, toleranci, uplatnění osobních kvalit různého zaměření pro každého, kdo aktivním být chtěl. V tomto směru musely zapracovat bohaté organizační zkušenosti doplněné nezměrným nadšením. Nadšením nikoliv pro výdělek, jak to často na festivalech bývá, ale pro spokojenost, dobrou náladu, POSPOLITOST.

Jak se to pozná? I sami muzikanti přišli ve vtipných maskách a vydrželi v nich hrát až přes půlnoc (byl to dvacátý jubilejní maškarní bál). Pečlivě připravený program (písemně - až do detailu jednotlivých společných skladeb - pro hosty z jiných kapel), účelně zvládnuté organizační a materiální zázemí, spousta soutěží o drobné ceny, recesní „živý videoklip“, trampské placky, pozorné jednání s diváky, kapelami i mezi sebou vzájemně, výborný zvukař, který ochotně plní i nejbláznivější muzikantská přání ohledně zvuku (Zahrát a zazpívat si na zvuk mohl každý, kdo přišel na pódium, a neuvěřitelně to fungovalo!!!), lidové ceny, mimořádné osobní nasazení, vzájemná důvěra všech účastníků.

Tak toto si pamatuji ještě ze starých dobrých dob trampingu. Právě o těchto hodnotách jsou trampské písničky, ale tady mi to připadalo nenápadně, leč důsledně realizované v praxi. Najednou mi nevadily mobilní telefony (ostatně moc jich tam nebylo vidět), necítil jsem se méněcenným trampem, protože jsem neměl na sobě maskáče. Také opilců tam bylo minimum. Octl jsem se mezi lidmi, s kterými mi bylo fajn.  Oni mají ten tramping jasně čitelný v krevním obraze, a nevystavují přitom tu „diagnózu“ na obdiv.

Všechno začalo v půl čtvrté odpoledne, já jsem odpadl ve tři ráno, kdy kapela slezla z pódia a pokračovala pro zbylé diváky jen tak „nasucho“. Spoustu písniček jsem neznal, ty jsem si s nimi zabouchal na cajon.

Ještě snad dlužím jména dalších kapel (v pořadí podle programu): Falešná karta, Jen tak tak, Pekaringo (Slovensko), F.T. Prim (Brno – ti se mi moc líbili), Stráníci.

 Jednadvacátý ročník Vírského sumce mohu každému za rok jen a jen vřele doporučit. To se mi zdá lepší, než pouhé poděkování „Falešnákům“.  Jen, prosím, civilizační zvyklosti nechte doma. I přesto ale končím malým VELKÝM DÍKEM!!!!!

 Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena