Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


25.11.2014
Zpívání na schodech 21.11. - Falešná karta
Trochu jsem se obával, že trampská muzika nepotáhne. Dokonce jsem váhal, mám-li v upoutávkách tu "trampskost" zdůrazňovat. Na druhou stranu jsem ale dobře věděl, že "Falešňáci" tím trampingem opravdu žijí, že to nejsou falešní trempové :-) A že jejich hudba je opravdu velice kvalitní, propracovaná, prožitá. Zmýlil jsem se naštěstí pouze v jediném: v té návštěvnosti. Přišlo neobvykle mnoho lidí.
Ale ono to celé začalo už vlastně tím, že mě naši hosté žádali, abych jim připravil nějakou místnost na zkoušení už ve dvě hodiny odpoledne. Nakonec po včasném upozornění přijeli ve tři, okamžitě se zavřeli ve třídě a do sedmi hodin, jak jsem mohl při své práci zaslechnout, svědomitě cvičili. Pro mne to jistě o něčem vypovídá.
My jsme zatím proměnili chodbu na koncertní sál, po dojezdu Nely a Kuby si došli na tradiční česnečku a topinku a také trochu pohráli, zejména jsme si zopakovali naši obávanou novou skladbu Mozaika pocitů. Před zaplněnou chodbu a našeho nejvěrnějšího posluchače Víťu Nováka nastoupila nejdříve trampská čtveřice. Pro charakteristiku celého večera přepisuji podstatnou část toho, co nám poslal do diskuze Pavel Černý:

"...prý mám napsat něco moudrého k listopadovým Schodům...Tedˇ je otázkou, který z nás Pavlů si naběhl. Falešná karta - je to spíše ta pravá trampská karta vůbec nehrající falešně. A není to falešná představa... Jednoduchá muzika tří kytar a jedné basy. Zpívají všichni, nikdo není protěžován, 100% ladí, a i když nejsou texty z jejich per, mají je prožité. Chlapi, které muzika baví a kteří se jí baví. Snad i v některé hospůdce potěšili její návštěvníky. (pozn. P.J.: Až do jedné hodiny v noci.) A domácí: Když mají za zády Kubovu basu, tak si jsou nějak jistější. Dokonce si i více pamatují. Je fajn, že se vrátilo "Mexiko", tam je vidět jak to Pavla nejvíc baví. Mozaika pocitů - novinka - ta melodie je úžasně chytlavá. Navíc odvaha použít text někoho mimo kapelu, to může přinést svěží vítr. Rozhodně nestrkat do šuplíku. La Grace - Nelin majstrštych. Bylo víc písniček než obvykle, taky fajn, proč se striktně držet nějakých 40ti minut? Lidi to snesou. Navíc se ohromně bavili. A o to přece jde..."

K tomu není z mé strany co dodat. Snad maličkost, můj závan pocitu, cosi, co mohlo divákům uniknout. Jakési naše vnitřní menší soustředění, než bývá obvyklé. Bylo to způsobeno pracovním vytížením, nachlazením, vyčerpávajícím cestováním, časovým stresem. Projevilo se to na paměti (texty a akordy), souhře a částečně i na mém průvodním slově. Ale to už hledám mouchy. Hlavně proto, abych těm, kteří tam byli, přiblížil zákulisí koncertu, který se může navenek jevit jinak. Často totiž věci samozřejmé, lehké, "dané od Panaboha" jsou podloženy značným úsilím a vypětím. I přesto jsme si ale všichni celý koncert vychutnávali, nebáli se improvizovat, dokázali se zasmát notičkám a slovíčkům hozeným pod stůl a tradičně zařadit jednu novou skladbu. Právě naši domácí diváci si totiž zaslouží slyšet naše novinky první, a dokonce v době, kdy ty písně jsou ještě ve stadiu zrodu. Tento trend i s možností trochu odkrýt zákulisí se budeme snažit dodržet i nadále.

A ještě jedna významná maličkost :-) Fotky pana Josefa Böhma tradičně vypovídají o srdíčkové atmosféře víc, než bych dokázal říci slovy. Mrkněte do Galerie. Anebo přijďte na Peparazziho výstavu fotografií, fotoobrazů a malůvek od 1. prosince ve Fotocafé v Jindřichově Hradci (Muzeum fotografie).
Pavel



 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena