Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


02.11.2014
Létající kabaret na Schodech

Říjnové zpívání na schodech s datem 31.10. 2014 se neslo ve znamení poezie daleko více, než jak jsme zvyklí podle zavedených tradic. Nevím, jak komu, ale mně se líbilo opravdu hodně. Je to snad tím, že vnímám folk na rozdíl od řady hudebníků více textově, hledám v něm daleko víc poezie a očekávám, že hudba ji dokáže zvýraznit.

Létající kabaret se představil v pořadí Pansy, Jakub Mazanec a Ondra Vácha.

O písničkářce Pansy (Martina Schimmer) se nechci více rozepisovat. Její písničky jsou mým šálkem kávy, dokonce jsem nedávno i opatrně zkoušel, zda by s naší kapelou nechtěla hrát, což bylo s uctivými díky odmítnuto, ale jasně to vyjadřuje můj vztah k jejím písním. Při jejím koncertním bloku mi ani trochu nevadilo, že se jí tentokrát nepodařilo „najít se“ v akustice gymnaziální chodby. Jako kdyby se jí zvuk vracel zpátky trochu jinak, než jak ho posílala do prostoru. To se pak člověk snaží něco s tím udělat, což ho vyvádí se soustředění.

Naopak krásným zvučným sebevědomým hlasem a mimořádně kvalitními verši včetně básnických obrazů naplnil chodbu Jakub Mazanec. Moc jsem si jeho blok užíval a vůbec bych se nezlobil, kdyby byl delší.

Ondru Váchu není třeba představovat, jeho hudební aktivity jsou, jak je vidno, velmi rozsáhlé. Tento jeho blok jsem však detailně neslyšel, neboť jsem měl zcela jiné starosti. Celých 20 minut jsem hledal ztracené trsátko. Naštěstí úspěšně. Že však obohatil koncert nespoutaností a krásně zvládnutým zvukem akordeonu i zpěvu, to mi ani při mojí nervozitě rozhodně neušlo.

Na našem vystoupení bylo znát, že jsme spolu dlouho nehráli. Koncertní a zkoušková pauza zanechá u nás na souhře vždycky velmi viditelné stopy. Myslím, že to velmi úspěšně odhalil ve svém příspěvku v diskuzi Pavel Černý, který nás dobře zná z mnoha situací. Když jsme náš koncertní blok později rozebírali a každý z nás se přiznával k chybám, které nakupil, bylo to docela zábavné. Naštěstí tyto omyly už dávno nijak dramaticky neřešíme a navíc publikum, které za námi chodí na Schody, má tu výsadu, že všechny naše experimenty slyší jako první. To je jedno z kouzel našeho pořadu. I proto jsme se odvážili uvést novou Ondrovu píseň, kterou jsem si v moderátorské roztržitosti málem přivlastnil. Ale zahráli jsme ji na první pokus docela slibně, čímž jsme ji poslali do světa. Uvidíme, jak si povede.

Vedle posluchačů, kteří se na Schodech objevují pravidelně, jsme tentokrát zaregistrovali v improvizovaném hledišti řadu nových tváří. Zřejmě je přivedli s sebou naši hosté. Přejme si jen, ať si cestu k nám dobře zapamatují.

Osobně bych všem divákům i hudebníkům rád poděkoval za mimořádně příjemný, romantický, nabíjející hudebně básnický večer.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena