Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


20.09.2014
O něčem, co je víc než pouhé notičky

Nejsme kapelou, která by naplňovala sály, jejíž účast na festivalech by dávala záruku na pohádkový sukces, neumíme ani rozvášnit pubescenty do té míry, že za náš koncert utratí tisícovku a druhou za velké panáky, protože malé se nenalévají. Máme svůj okruh posluchačů, kterým se líbí stejná muzika, s kterými je nám dobře a jim s námi také. V to doufáme a přejeme si to. Ten okruh se naštěstí stále rozšiřuje, my z toho máme radost a v tomto duchu spolupráce chceme pokračovat.

 Má-li to všechno skutečně fungovat, musíme se snažit jednak odehrát odpovídající (nikoliv co největší) množství koncertů, tedy slušně oslovit co nejvíce pořadatelů, mezi nimi i hudebních skupin. A tady mnozí hudebníci uplatňují jediný férový způsob, jak dostat své skladby mezi co největší množství posluchačů: Výměnné koncerty. Je to prosté. Nějaká kapela nebo písničkář nás pozve do jakéhosi svého pořadu a my jej pak na oplátku pozveme k nám. Pokud to klapne, je to ideální reklama pro obě tělesa. Kdysi, když jsem s Juppem a Mildou Vokáčem spoluzakládal Folkovou růži, měl jsem v hlavě tři cíle: Nabídnout hradeckým obyvatelům to nejlepší z oblasti folku, mít kde muzicírovat a zároveň vytvořit pro kolegy hudebníky příležitost zahrát si v atraktivním prostředí. Tak jako nám Medvěd nabízí hraní v Telči nebo Jupp mnohokrát na Zahradě. Připadalo mi to férové a obecně platné, bereš, tak bys měl také dávat. Později tomuto záměru začalo sloužit a dodnes slouží i Zpívání na schodech. Mám dojem, že na obě akce kolegové muzikanti jezdí rádi.

 Občas však nenacházím odpověď na otázku, nejsem-li příliš naivní. Při letošní Folkové růži za Nelou, Ondrou a mnou sám bez vyzvání přišel jeden z muzikantů poděkoval a loučil se slovy, že si máme závazně zapsat do diáře termín 18. a 19. září 2014, kdy pro nás má rezervované hostování ve svých pořadech kdesi na východě republiky. Přijali jsme okamžitě s radostí.  Je to ale přece jenom trochu daleko a ve všední dny, kdy se ve školství těžko uvolňujete ze zaměstnání. Proto jsme se několikrát důrazně zeptali, zda je to vážná nabídka. Byla. Tak jsme začali jednat a vyblokovali si dva dny uvedeného data, které bude nutné v zaměstnání nahradit. Termín se blížil. Měsíc, 14 dní do koncertu, žádná zpráva, kolega nebere telefony, nereaguje na mail ani na facebookové vzkazy, přestože na facebooku je téměř denně. Týden před prvním termínem konečně na svůj dotaz dostávám odpověď: Čtvrtek nepůjde, musel bych kvůli vám platit zvukaře (jako kdyby nebylo známo, že si zvuk v případě potřeby vozíme svůj). Kvůli pátku ještě dnes zavolám. Plynou další dny, dotyčný člověk stále není k sehnání, dosud se mi nepodařilo se s ním spojit. Den před termínem druhého koncertu odvolávám všechna opatření v zaměstnání. Vzápětí mi přichází od Ondry upozornění (plakát), na němž je vedle našeho hostitele jako host uveden někdo jiný. Pochopili jsme, že jsme nestáli kolegovi ani za jakýkoliv krátký vzkaz, že „domluvené neplatí“. Přemýšlím, jak slušně nazvat tenhle stav, kdy něčí čas je pro druhého nulovou veličinou.

 Stalo se nám to letos podruhé (předtím naposledy někdy v roce 1995). Letošní první případ byla akce Trampové na kolejích. Tady jsme ale s pořadatelem byli v trvalém kontaktu a festival byl odvolán s omluvou. Toto jsem, přísahám, za celou svoji kariéru nezažil! A neříkejte mi, prosím, nikdo, že jsme měli sepsat smlouvu, dát do ní případné sankce apod. Jistě, měli, ale u solidních lidí platí, že slib a úcta k druhému jsou víc než smlouva.

 Pavel

 


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena