Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


22.07.2014
Žirovnice 13.7.2014

Skončila Folková růže. Brzy ráno jsem vstával, abych odemkl štáb, čekala nás poslední fáze. Uvedení zámku a nádvoří do původního stavu. Naložili jsme náklaďák a obě auta věcmi a vydali se je uskladnit na Gymnázium, kde je později roztřídíme, uložíme a eventuelně připravíme na další, dvaadvacátý ročník. Když jsme skončili, bylo poledne. Tak ještě rychlý oběd s Pájou Jindrákem a akční film může pokračovat.

Nakládám vlastní zvukovou aparaturu kapely a vyrážím do Žirovnice. Tam se setkávám s Jirkou a Luckou Esserovými a dalšími přáteli, jsou tu i Ondra, Nela s Kubou a Martinem Rousem. Začínáme stavět a zkoušet ozvučení přírodního divadla. Když se díváme do horních pater amfiteátru, bolí nás za krkem. Obsáhnout tento prostor naší zvukovou aparaturou bude těžké. Po několika pokusech se podaří jakž takž slušně rozmístit reproboxy. Hlediště se postupně naplňuje, ještě krátký rozhovor pro místní televizi, můžeme začít.

Je to zajímavý prostor. Vím o něm dlouho a vždycky jsem koketoval s myšlenkou uskutečnit tady koncert. Ale ještě lepší jsou diváci. Je jich hodně, v jednu chvíli téměř plno. Tady nás už opravdu znají, výborně spolupracují a reagují na naši muziku i mluvené slovo. Občas si někdo zpívá s námi. Radost. Po padesáti minutách neradi končíme. Ale Martin je opravdu třída, a tak usedám do hlediště a napjatě sleduji každý z jeho kousků. Není tady žádná faleš, žádný kalkul. Martin Rous má co sdělit a jeho hudebně technická kytarová vyspělost mu umožňuje své myšlenky a pocity dokonale vyjádřit. Má vystoupení rozdělené zhruba do dvou částí. Jeho vlastní skladby, těmi jsem nadšený, a upravené skladby z jeho rockových začátků. Bohužel v závěru se spustil déšť, který nepatrně zkrátil Martinovo vystoupení. Mrzí mě to hlavně proto, že lidé se kvůli dešti pomalu rozcházejí. Nejvyšší čas skončit. Rychle odnášíme nástroje a aparaturu do bezpečí pod střechu za kulisami. Přesto mám z Martinova vystoupení moc příjemný pocit. Mám dojem, že oba vnímáme hudbu hodně podobně, tedy jako myšlenku, text, zvýrazněný melodií a aranží.

Na Gymnáziu si pak s Martinem chvíli povídáme o hudbě, skládání, koncertech a o všem možném, než se rozejdeme. Bylo to moc příjemné zakončení 21. ročníku Folkové růže. Však to Jirka Esser jako vždy dokonale a sugestivně vyjádřil i ve svých snímcích.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena