Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


26.01.2013
Jauvajs není jen citoslovce bolesti (Schody leden 2013)

První Schody roku 2013 (lednové) jsou tedy za námi. Jaké budou ty další? A co všechno se během letopočtu s třináctkou na konci změní? K lepšímu nebo k horšímu?

Původně jsem měl okamžitě po skončení koncertu odjíždět na předváděcí akci jedné lyžařské firmy, ale sraz byl na poslední chvíli zrušen. Naštěstí zbytečně jsem obtěžoval přátele ze svého okolí požadavky na úklid a uvedení gymnaziální chodby do provozu. Nakonec jsem byl rád, že svojí zálibě budu moci věnovat tolik času, kolik si zaslouží. Vždyť mi mé „oběti“ už tolikrát vynahradila.

V klidu jsem převlékl prostor před Vítězslavem Novákem do koncertního oděvu a připravil se na zkoušku kapely. Nela i Ondra přišli včas, takže jsme si mohli přehrát riziková místa skladeb, procvičit něco z nově připravovaného repertoáru a pak se věnovat každý sám sobě. Kdo mě zná, ví, že před vystoupením potřebuji určitý čas na to, abych dal průchod nervozitě. Vždycky se omlouvám společnosti se slovy „promiňte, jdu být nervózní“.

Naši hosté ze skupiny Jauvajs (Praha) přijeli sice na poslední chvíli, ale připraveni a nazvučeni stáli před klasikovou podobiznou přesně v okamžiku, kdy měl koncert začít. Jejich část programu trvala 65 minut včetně přídavku, který si diváci právem nekompromisně vyžádali. Irská muzika není vždy mým šálkem kávy, ale v tomto případě musím říci, že jsem byl potěšen pečlivostí zpracování jednotlivých písní, způsobem instrumentace i výrazu a při závěrečném Amazing Grace i nádhernou barvou vokálů. Myslím, že středoevropský člověk nezná řádně zákonitosti irské hudby a všechny písně mu připadají stejné. Rafinovanosti rytmu i harmonie mu zůstávají utajeny, objeví je při troše štěstí až při velmi soustředěném vnímání. V tomto směru jsem i já průměrným posluchačem, ovšem jedno mi uniknout nemohlo. Obdivuhodná pečlivost a secvičení každé písničky nebo instrumentálky, sehranost a hudební ukázněnost všech muzikantů na pomyslném pódiu. Nevím, kdo aranžuje, kdo se stará o jazykovou čistotu (zpívalo se v angličtině), kdo o rytmizaci nebo vyvážení hlasitosti, ale kromě dokonalého ovládání nástrojů na mne hluboce zapůsobily zejména výše uvedené oblasti.

Náš hudební blok jsme poněkud zkrátili, abychom nezdržovali posluchače dlouho na  poměrně chladné chodbě (ačkoliv náš školník, pan Vondráček vykřesal z ústředního topení, co se dalo). Všem lidem jsme vděční, že vydrželi být aktivní po celé dvě hodiny koncertu. Někteří se našimi skladbami viditelně bavili, což nás potěšilo.

A dobrá zpráva na závěr: Brzy očekávejme fotografie Luboše Konečného, který se na schodech objevil zčistajasna asi pět minut po začátku. Měli jsme z jeho snad už definitivního návratu obrovskou radost, kterou jsme mu s Nelou tlumočili i při společném rozhovoru po skončení koncertu. Je fajn, když se k nám lidé vracejí, zvlášť ti, co jsou obětí stejné muzikantské i životní epidemie.

Sečteno a podtrženo: rozjeli jsme ten nový rok hodně dobře. Kéž bychom vydrželi i nadále. Muzika vydrží. To jen my musíme občas trochu přemoci svá osobní protivenství, abychom se jí dokázali poklonit

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena