Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


22.12.2012
Vánoční Schody 2012

Jak shrnout všechny dojmy z vánočního Zpívání na schodech 2012 a přitom se nenechat unést emocionalitou do patosu!

Příprava byla tentokrát opravdu velmi náročná. Celý koncert jsme se Zuzkou a Dušanem Vančurovými  dost pečlivě a s dost velkým předstihem připravovali a vyjasňovali si všechny podrobnosti. Už to samo o sobě pro mne byla velmi cenná lekce, vždyť Dušan má za sebou tisíce koncertů. Naším největším problémem bylo zajistit dopravu dětí, jejich zázemí po dobu zkoušky a naší části koncertu a v neposlední řadě je všechny umístit do úzké chodby naší školy před Vítězslava Nováka. Nakonec se to všechno díky obětavosti spousty rodičů a nejmenovaných lidí podařilo. I občerstvení pro malé i velké umělce bylo na svém místě včas a v odpovídajícím rozsahu. Spokojenost našich hostů se tak mohla odrazit na průběhu celého večera.

Někdy těsně po poledni jsem začal přeměňovat chodbu Gymnázia v koncertní sál. Největší úskalí skýtá ovšem instalace aparatury se sběrným mikrofonem. Překonání této překážky mi zabralo snad nejvíce času. Když se tedy v půl páté objevil na schodech Ondra a později Nela s Kubou, byl jsem už ze všeho trochu unavený. Čekala nás však ještě kapelní zkouška, zkouška se souborem Sejkorek a pak už finální doladění celého večera. Nakonec se kolem sedmé hodiny večerní všechno podařilo zvládnout, všichni byli na místě, všichni věděli, kde mají stát a co kdy mají dělat. Bylo načase, protože chodba se zaplnila lidmi v takovém počtu, že se nedalo projít prakticky odnikud nikam.

Začínáme s pětiminutovým zpožděním v sestavě Ondra, Nela, Kuba Šimáně jako host za kontrabasem a já tentokrát s kytarou ve stoje. Poprvé po  deseti letech jsem zahodil židličku. Tento krok si vynutil náš prostorový mikrofon. První skladba a zároveň zjištění, že před stovkou vnímavých diváků se hraje opravdu moc hezky. To mi jistě každý muzikant potvrdí. Zdá se mi, že v rámci možností všechno funguje. Ani neděláme moc hrubých chyb, naše záměry vcelku vycházejí. Na závěrečnou píseň „Přejem vám život“ si pozveme Zuzku a Dušana, aby s námi zazpívali aspoň „opakovačky“. Mám tedy to štěstí, že poznávám, jak se hraje Ulrychovcům, když jim basuje Kuba Šimáně, a jak si už od šedesátých let užívá Spirituálkvintet basového hlasu Dušana Vančury. Znovu si uvědomuji, že je pro mne radost i čest zazpívat si v jedné (dokonce mojí vlastní!) písničce s takovými muzikanty doplněnými ještě Nelou a Ondrou.

Krátká přestávka (mezi diváky  letmo zahlédnu Mildu Vokáče), nastupují Sejkorky. Jejich program vlastně navazuje na sérii koled, které jsme zahráli na konci našeho bloku. Dušan sedí za klavírem, Zuzka si řídí flétničky a oba společně táhnou děti k vysoce kvalitnímu výkonu. Je obdivuhodné, co ti dva ve spolupráci se svým týmem učitelů a rodičů dokázali! Při jejich vystoupení si krátce vzpomenu na manžele Šimečkovy a Třeboňské pištce. Dnešní den slunovratu je asi v mé mysli vyhrazen chrámu obětavosti pro hudbu. Sám bych rád jednou zaklepal na jeho dveře. Na velké přemýšlení však není čas, nastupuji před Víťu Nováka, abych s kytarou zazpíval jednu sloku Dušanova textu ve skladbě Amazing Grace.

Úvodní verše zpívá Zuzka a já příliš pozdě zjišťuji, že jsem se nezeptal, kolik taktů trvá pauza mezi jednotlivými slokami. Průšvih! Nastupuji pozdě, ale naštěstí celý sbor dokázal v průběhu prvního verše můj výpadek srovnat, takže tato krásná skladba mohla v klidu doplout až do konce. Na scéně všichni Jentaktaci se Sejkorkami ještě zůstáváme, abychom je posílili ve společném finále tvořeném z koled a vánočních písní.

Diváci jsou spokojení, někteří dokonce nadšeni. Nedivím se. Celý koncert měl podle mého vnímání značnou sílu a poděkování za to patří všem: těm před bednami, za nimi, ale i těm, kteří vůbec nebyli vidět. Klidně se mi můžete smát, ale já to všechno zase vnímám jako že jsme přesáhli hranice pouhé hudby. Takové chvíle mi hodně pomáhají a já za ně všem srdečně děkuji.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena