Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


05.12.2012
Café Práh Brno-Vaňkovka

Je tady zima. Ještě sice ne podle kalendáře, ale v krajině už je všechno jasné. "Svatá Kateřino, přines hudcům jaro", chce se člověku zazpívat. Jenže, kdepak jsi, Káčo!? Budeme to muset ještě pěkně dlouho vydržet. Zatím jsme se zimní Vysočinou prosoukali do Brna, kde nás u Kuby a Nely čekal teplý čajíček a studené zákusky.

Ale hlavně zkouška před naším prvním celovečerním vystoupením v této sestavě. Vždycky jsme se totiž o program s někým dělili. Pojedli, popili a pozkoušeli jsme celkem úspěšně. Větší úsilí nám dalo naskládat se se všemi věcmi do mojí milé, krásné časy pamatující Felicie. Když se nám to konečně povedlo, dorazit do Vaňkovky ke kavárně Café Práh už byl máček.

Překvapeni jsme zjistili, že tentokrát máme k dispozici poměrně prostorný sál, sousedící se zmíněným podnikem. Byl jsem docela rád, už několikrát jsem měl zálusk požádat majitele, abychom si tam mohli zahrát. V samotné kavárně mi totiž trochu vadí provoz u barového pultu. Mé nadšení ovšem poněkud opadlo, když jsem zjistil, že, pokud hrajeme z pódia, není nám vůbec rozumět. Akustika je totiž hrozná, a to se ve vyjadřování docela mírním. Po několika marných pokusech vyladit zvuk a přednes jsme se nakonec rozhodli, že slezeme z pódia přímo před diváky. Zvuk se tím výrazně zlepšíl, takže jsme u toho už zůstali.

Lidí pomalu přibývalo a my jsme asi ve 20:10 hodin mohli začít. Téměř okamžitě jsme zaznamenali navázání kontaktu s diváky, naše skladbičky se líbily, takže dál už to byl velice příjemný dialog. Pro mne až tak příjemný, že jsem se, sebekriticky přiznávám, při uvádění jednotlivých skladeb trochu moc „rozkecával“. Prostě jsem se nechal strhnout príma atmosférou. Měl jsem potřebu všechny texty vysvětlit, což je někdy s přihlédnutím okolnostem jejich vzniku docela těžké. Jsem tedy rád, že to všichni přijali a buď byli trpěliví nebo slušní, že nedali nic znát. Ze samotného hraní mám docela dobrý pocit. Nedělali jsme moc chyb, naše souhra a vzájemné vnímání ve třech se přece jen posouvá směrem vzhůru. Mám z toho radost. Na Nelino a moje naléhání se tentokrát Ondra uvolil zahrát jednu samostatnou sólovou skladbu na akordeon a přesvědčil tak diváky, že nováček v kapele rozhodně není její nejslabším členem. Akordeon ovládá znamenitě a ku prospěchu mu podle mého soudu slouží, že v našich skladbách nijak neexhibuje, ale naopak ukázněně podpoří myšlenku vloženou do textu a melodie.

Zahráli jsme téměř všechno, co jsme měli společně nacvičené, a jsme rádi, že nás diváci i po přídavcích odměnili dlouhým potleskem.

Po koncertě jsme chvíli ještě poseděli v kavárně a popovídali si s Kubou, Pavlou a Blankou. Obě jmenované dámy sice přišly na náš koncert, ale nakonec se shodou okolností octly na jakémsi zeměpisném pořadu v sousedství našeho sálu. To se občas stane, že člověk něco myslí dobře, ale někdo nahoře (šéf, Pánbůh, Osud…) to zařídí úplně opačně. Já jsem však ten večer měl radost i z tohoto pozdního setkání.

Tak honem do Felície a honem zase noční zasněženou Vysočinou zpátky domů. Čekají mě (snad) tři hodiny spánku a ranní vstávání v šest hodin do práce.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena