Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


22.11.2012
Když vám vyhoří fantom
    Ne, nebude to další z mých podzimních depresivních úvah:-)  Pokusím se popsat náš koncert v Klubu Nanečisto. Jeho dějištěm byl kulturní dům ve městě Lišově asi 15 kilometrů od Českých Budějovic. Měli jsme čest být pozváni na 99. pořad v patnáctileté historii hudebního cyklu, jehož pořadatelem je trampská skupina Rybnikáři. Hráli jsme zde již potřetí a já jsem vždycky překvapen útulností sálu, součásti komplexu, postaveného podle mého odhadu někdy v sedmdesátých letech minulého století ve stylu řekněme socialistického „pseudofunkcionalismu“.

Nela přijela z Brna (a zas se tam hned po koncertě vracela), já jsem ve Veselí na Lužnicí přibral do svého auta Ondru, po cestě jsme se nenechali umačkat splašenými kamiony a vzorně jsme hodinu před začátkem produkce dorazili na místo činu.

Ouha, všude zavřeno, venku zima, všechno je tedy jasné: česnečka, masová topinka, nealkoholické pivo. Ke zvukové zkoušce jsme se nedostali, neboť pódium okupovali Rybnikáři, kteří se v sále dokonce zamkli.

Rychle jsme tedy nanosili věci, připravili si je na pódiu a pohodlně se usadili v hledišti. Trampský trojlístek zvaný Rybnikáři mě překvapil především volbou repertoáru. V něm téměř chyběly vlastní skladby, které vždycky tvořily jeho drtivou většinu. Tentokrát Jirka Krška se svojí partou vsadil na písničky Osvobozeného divadla, na staré trampské evergreeny, nebo dokonce na známý šlágr z Brechtovy Žebrácké opery. Všechno ale mělo vtip, náladu, hudba byla doprovázena příjemným povídáním, a tak, než jsem se nadál, byla tady přestávka, Rybnikáři rychle a skromně opustili jeviště a další časový prostor přepustili nám.

Lidé v diváckých křeslech nás většinou znali. Pouze Ondra pro ně byl příjemným překvapením. Hráli jsme tedy před „svými“. A bylo to dobře, protože po první písničce vyhořela nějaká součástka v předzesilovači jediného prostorového mikrofonu. V koncertu bylo tedy možné pokračovat jedině akusticky. No, pěkný oříšek. Na tak velký prostor jsme museli změnit techniku hry i zpěvu, což je značně náročné. Lidé však byli skvělí, v sále bylo ticho jako v kostele, přerušované pouze vydatným potleskem po každé písničce. Nervozita z nás proto brzy spadla a začali jsme si zas užívat vzájemného porozumění. To jsou chvíle, které mám na téhle muzice rád až k zbláznění. Sice jsem ztratil pojem o čase, ale podle mého odhadu trvaly téměř hodinu. Ke konci koncertu jsem už cítil únavu na hlasivkách (sál byl dost velký) ale přece jen jsem měl z toho všeho hroznou radost. V samé euforii jsme si dokonce troufli na závěr zařadit novou optimistickou skladbičku „Přejem vám život“.

Nakonec bych si dovolil vyzdvihnout z celého příběhu snad až skoro lafontainovské poučení: „Život se dá žít i tehdy, když ti vyhoří fantom.“

Ale vám všem přeju, ať vám raději nevyhoří!!! :-)

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena