Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


16.09.2012
O něčem, k čemu je muzika pouhým mostem

Některé dny jako by byly vyhrazeny melancholii. Nejčastěji přicházejí s podzimem, jenž je sám o sobě připomínkou, že teplo nemá dlouhého trvání.

Barokní interiér chrámu Nejsvětější Trojice nám pan Havlíček otevřel přesně, jak bylo dříve domluveno, v sobotu 15. září 2012 v 16 hodin 15 minut. Naši přátelé, sbor Festivia chorus, již byli na místě a okamžitě začali zkoušet, protože od 17 hodin se v kostele konala mše. My jsme si museli zvukovou zkoušku odpustit, ale nijak nám to nevadilo. Charakteristický zvuk s dlouhým echem už máme za léta vystupování v tomto prostoru dost slušně přečtený. Nanosil jsem věci do blízkosti oltáře a vyšel ven, abych nerušil zkoušku. Trochu jsem se na blízké lesní cestě rozezpíval, ale brzy se do mne dala zima. V mém autě seděla Nela a rozehrávala se. Vrátil jsem se tedy do chrámu, posadil se stranou a se zájmem, ač nevěřící, sledoval mši.

Pan farář neměl přesné informace, ke komu vlastně mluví. Věřící hudebníky ze souboru Festivia chorus považoval za učitele a žáky našeho gymnázia a v dobré snaze získat pro svou víru další „ovečky“ je začal přesvědčovat, aby zavedli do gymnaziálního vyučování také náboženství. Děti prý sice znají kdejaký fyzikální zákon, ale nikdo je neučí víře. Ačkoliv si o těch studentských znalostech fyzikálních zákonů myslím své, krčil jsem se v kostelní lavici, ani jsem nedutal. Jsem tady v samém svatostánku katolické víry nejen nevěřící, ale přímo odstrašující vzor hříšníků, dokonce navíc ještě kazící mládež:-) Umělecké mystické baroko má pro tresty, jež mě za to všechno čekají, jistě dostatek názorných ukázek:-)

Nemyslím si, že měl pan farář plnou pravdu. I tato věc jako všechno na světě je daleko složitější, ambivalentnější. Ale v jednom s ním musím souhlasit. Opravdu nám všem chybí POKORA. Někdy se mi zdá, že je to dnes už pomalu sprosté slovo, zatímco jiné pojmy své tabu ztrácejí. Velebný pán právem zdůraznil, že krize, dokonce i včera zavedená prohibice, má svůj zárodek právě v absenci prosté lidské úcty k hodnotám, v dobrovolné ochotě sklonit se před něčím větším, než je mé ego. Co na tom, že pan farář má k takovéto výchově zavedeného Boha, zatímco jiní třeba vyznávají jiné symboly? Nejsou to nakonec pouhé rozdíly v terminologii?

My jsme se přišli poklonit památce mladého človíčka, osmnáctileté studentky, která byla krásná tělem i duší. Vzácná harmonie. Zmařená naděje. A svou pokoru jsme přišli vyjádřit tím, čemu Lucka Štěpánková rozuměla moc dobře. Hudbou. Cítil jsem z prostoru před oltářem i potom později jako divák z kostelní škamny, že, ačkoliv pan farář je už dávno na cestě za dalšími věřícími, jeho mše vlastně pokračuje. Úžasný prostor barokního chrámu nad třemi prameny byl naplněný smutnými i veselými, temnými i jiskřivými tóny. Ale kromě toho i tím, co bylo ústředním tématem předchozí mše. Lidské pokory umožňující vzájemné propojení několika světů.

Omlouvám se, že tento článek není o hudbě. Ačkoliv, když ho po sobě znovu čtu, je o hudbě víc než kterékoliv mé postřehy předchozí.

Díky všem, kdo jste tam byli!

Pavel

 


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena