Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


03.09.2012
Landštejn výjimečně bez deště (25.8.2012)

Další open air koncert znamená další obavy o počasí. Do včerejška bylo všude nesnesitelné vedro, byl zaznamenány dokonce rekordní teploty roku. Na mojí chalupě u Třebíče dosahují sucha katastrofálních rozměrů. Ale jen přijedeme na Landštejn, samozřejmě prší! Tentokrát to jsou jenom drobné kapky deště, ale přesto se venku nedá hrát. Meteorologové však slibují zlepšení, a tak se nevzdávám naděje. A navíc paní Jiřina Mládková, kastelánka Landštejna, říká hlasem téměř velitelským: „Pršet přestane, počkejte pár minut a postavte scénu venku.“ Její přání je mi rozkazem, a tak uklidněn, že případný neúspěch mám aspoň na koho svést, stavím aparaturu venku na krásném romantickém nádvoří starobylého hradu, kde tak rád koncertuji. Déšt skutečně ustává a místy dokonce probleskne modrá obloha.

Přijíždí Nela s Kubou. Vůbec ji nepoznávám. Vrací se totiž z hudebního tábora, kde nějak nestihla spát:-) Kuba do ní tedy napumpuje černou kávu (to už je co říct!!!) a něco k jídlu. Po tomto dopingu je jako vyměněná, takže jí můžeme povolit uvítací líbání s muzikanty ze Sekvoje:-)

Pražská skupina Sekvoj, naši dnešní hosté, si krátce vyzkoušejí náš zázračný mikrofon a hned se dají do živého zpívání. Přijeli tentokrát ve trojici, samí chlapi, Karolínku nechali doma, takže jsem byl o líbání ošizen. Za to by se měly strhávat odměny:-)

Na jejich koncert se nějak nemůžu soustředit, protože se kolem Landštejna zase stahují mraky. Vychutnávám si pouze několik písniček a v duchu si říkám, že i bez Karolínky Skalníkové je to moc dobrá muzika. Má možná dokonce větší „tah na branku“. Každý z těch tří kluků je osobnost, která teď může uplatnit své rysy téměř bez omezení. Ženský prvek tenhle dojem nějak rozmělňoval. Karolínčina krása, jemnost, příjemný hlas a suverénní hra na příčnou flétnu, to všechno od těch chlapských osobností vždycky nějak odvádělo moji pozornost. Kluci hráli asi padesát minut a byl to moc hezký koncert. Na to nádvoří se prostě hodili.

My jsme nastoupili ve třech. Pro mě tedy radost trojnásobná. Za basu se postavil Kuba Šimáně. Naše skladby už zná dobře, vždyť je skoro na každé naší zkoušce a dost nám pomáhá. Zvuk byl tentokrát přirozený, tedy čitelný, nádvoří všechny notičky vracelo „akurátní ozvěnou“. Všechny tři nástroje (i osoby) tvořili v mém vnímání jeden fungující celek s jasnými pravidly i záměry. A tak jsem si zas jednou užil hudební radosti. On tam ten Kuba s jeho basou je, dělá mi skvělý základ pro kytaru, drží nám hlasy i nástroje pěkně pohromadě, ale přitom nikde nevyčnívá, nestrhává na sebe pozornost. Zdá se mi to vážně úžasné! Petr Ulrych se má!! :-)  No, neradi, neradi jsme končili. Jenže jsme nechtěli ubírat čas šermířům, kteří měli přijít po nás. Ono včas odejít je také umění.

Sbalil jsem věci, protáhl svoji štěstěnu (myslím tím felicii) nástrahami úzkých kamenných hradních bran, poseděl asi hodinku se svými přáteli v zámecké hospůdce a vydal se zpátky nanosit to zas všechno nahoru do gymnázia.

Pěkný, moc pěkný koncert, za který bych chtěl poděkovat paní kastelánce Mládkové, Sekvojákům, lidem v hledišti a samozřejmě Nele s Kubou. Se všemi mi bylo a stále je moc fajn.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena